Přišla, viděla, prvním pokusem hodila. Měla jste v plánu tak krátkou kvalifikaci?
Tak nějak jsem si to představovala. Ten hod teda nebyl úplně technicky ideální, jak by měl být, ale energii jsem pošetřila. A s technikou to bude opravdu to hlavní, co budu muset ve finále kočírovat. Protože díky energii z diváků, co na vás fakt jde, se do toho nemusíte snažit dát nějakou šlupku. Jak je tělo nabuzené, tak to vydá samo od sebe. A budu se muset snažit to trochu víc rozběhnout, protože když je člověk nervózní, tak má svázanější nohy. To bude můj cíl ve finále. Aby to začínalo sedmičkou, to bych si moc přála.
Odhazovala jste metr před čárou…
To je můj styl. To budou všichni přesně chytří. Já to tak prostě mám. Nevím, nějak se bojím té čáry, vždycky odhazuju radši dál. Nechám stejný rozběh, ale můžu to trochu víc rozběhnout. Je důležitý, že mám kam ještě tlačit. Nechám to tak, ale musím víc běžet.
Odhodová čára je dost daleko. Nevadí vám to?
Je nezvykle daleko, ale je to docela dobrý. Jak je tráva daleko, člověk má logicky pocit, že musí hodit dál. Fakt. To se mi docela líbí.
Byla to vaše nejrychlejší kvalifikace?
Házela jsem čtvrtá, s tím jsme byla spokojená. Dobře jsme nacvičili los. Akorát to ranní vstávání, to už nechci. Vstávala jsem před šestou. Už v půl osmý tady klušeme, abychom se v deset dostaly na stadion.
Můžete tak brzy ráno snídat?
Jo, snídala jsem úplně v pohodě. Opravdu jsem nebyla moc nervózní. Je dobré, že když člověk přijde na tenhle stadion, opravdu to na něj padne. Ale to je řev, to jsme fakt ještě nikdy nezažila. Nevím, jak vyladili akustiku. To je takový řev, že jsem si pořídila špunty do uší. Když všechny ty tribuny zařvou, tak mi normálně praskají bubínky. Nevím, jestli jsem nějaká citlivější. Ale neházím s nimi.
Co říkáte na to, že vypadla domácí Goldie Sayersová?
To mě fakt mrzí, to je smutný příběh těchhle her. Goldie je moje kamarádka, té bych opravdu úspěch přála.
V Londýně se konají i volby do Komise sportovců Mezinárodního olympjského výboru, kam kandidujete. Jak to prožíváte?
Tak nějak si říkám: Ať to dopadne, jak to dopadne. To se nedá vůbec odhadovat. Já si vždycky představím, když jdu okolo té volební místnosti a vidím tam ty rozličné národy, jakým způsobem asi můžou volit. Podle obličejů? No nevím, jak to může dopadnout. Ne že by mi to bylo jedno, ale počítám s oběma variantama.
