Příznivci velkých bitev míří ve Francii spíše na normandské pláže, kde se v červnu 1944 odehrálo spojenecké vylodění. Ale ti, kteří se hlouběji zajímají o válečné dějiny, zamíří také do Verdunu a jeho okolí.
Poziční bitva první světové války o malé město a pevnosti kolem něho, která probíhala po většinu roku 1916, stála statisíce mrtvých mezi vojáky i civilisty a stala se jedním ze symbolů nesmyslného plýtvání lidskými životy na obou stranách francouzsko-německé fronty.
Cesta do Verdunu je z Česka poměrně luxusní. Kdo vyráží z Prahy, najede na plzeňskou dálnici D5, v Německu pokračuje po A6 a ve Francii naváže plynule na A6. Poté co absolvujete obchvat kolem Met, zbývá do cíle už jen sedmdesát kilometrů.
S malými přestávkami se dá výlet do verdunské bitevní oblasti absolvovat za nějakých osm až deset hodin. Dohromady ujedete necelých osm set kilometrů. Ubytování je dobré si zajistit předem, ale pokud se tu v létě nekonají nějaké velké vzpomínkové akce, není problém je najít přímo v centru malého města i na místě. Ceny v penzionech a hotelech se pohybují od padesáti do sta eur za noc.
I když za návštěvami muzea, pevností a klíčových míst poziční bitvy v této části francouzsko-německého pohraničního kraje musíte dojet autem, je všechno relativně blízko sebe. Na prohlídku většiny míst i bez velkého úprku stačí jeden den, kdo si chce vše projít i po svých, stačí bohatě dva dny.
Určitě není radno vynechat Mémorial de Verdun, hlavní muzeální expozici asi tři kilometry od města, měla by být v pořadí na prvním místě. Francouzi si dali záležet, procházíte tu časem i zážitky, které vám zprostředkují nejen vystavené zbraně, ale především velké množství osobních předmětů, které na obou stranách bojové linie pomáhaly vzájemně se masakrujícím vojákům přežít týdny a měsíce v letních vedrech, podzimním bahně vodou zatopených zákopů i v zimní krajině. Kresby, dopisy, tabatěrky, čutory nebo prostřelené helmy vypovídají o utrpení víc než dost.
Další emoce můžete vstřebávat přímo ve dvou hlavních pevnostech v předmostí Verdunu – Douaumontu a Vaux. Kroky návštěvníků míří nejčastěji k pohřebišti se 130 tisíci bílými kříži a monumentální kaplí s věží, odkud je vyhlídka na celé bitevní pole.
To nejzajímavější se ale skrývá v krajině kolem Verdunu. Jsou to jednak zmizelé vesnice, které odplavila z povrchu zemského dělostřelecká palba obou armád, ale především všudypřítomné krátery po deset měsíců trvající kanonádě, jež už částečně zarostly stromy, travou i křovím.
Přesto nebýt vyasfaltovaných silnic mezi jednotlivými místy, působí země zvlněná miliony dělostřeleckých granátů i po stu letech depresivně. Stačí si jen vybavit dobové fotografie, kde jsou tyto obrovské plochy nejen rozdrcené granáty a minami, ale především zcela zbavené stromů a křovin.
Až tady si uvědomíte, jak moc sami Francouzi, tak později Čechoslováci uvěřili ve všemocnost pevnostních systémů, které pak Francouzi promítli do Maginotovy linie a my do našeho betonového opevnění – a jak to bylo nakonec zbytečné.
Ale aby na vás při pobytu na bývalém válčišti nepadaly jen chmurné myšlenky – Verdun je romantické, byť malé město, kterému vévodí Citadela s památníkem padlým a katedrála Notre Dame, na jejíchž zdech jsou do současnosti patrné otisky německých střel.
Centrem města se vine řeka Meuse. Podél nábřeží kotví řada obytných člunů a lodí, nábřeží lemují restaurace a obchody, v letních měsících si domácí i turisté vychutnávají středomořskou atmosféru patřičně doplněnou specialitami kuchařů a vínem. Netlačí se tu ani davy jihoasijských selfie tyčkařů, ani povykující grupy mladíků slavících poslední dny před ztrátou svobody. Dokonce se tu zatím neuchytili žádní ruští podnikatelé se segwayi.
Bitva o Verdun 1916
|
