Jako první Čech jste se od banky domohl vrácení svých poplatků. Co vás vlastně k tomu vedlo, že jste se rozhodl poplatky si vybojovat?
Největší zásluhu na tom má článek kolegy Ondřeje Hrudy z Nejvyššího soudu, který téma poplatku za správu úvěrového účtu v ČR na základě rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora poprvé odborně rozpracoval. Téma se opakovaně objevilo i v médiích. Jak odborné články, tak i články novinářů, vždy končily tím, že dokud se někdo nepustí do sporu s bankou u nás, nelze čekat, že banky jakkoliv ustoupí. Jakmile jsem věc začal studovat a narazil jsem na článek kolegy Hrudy, řekl jsem si, že to tedy zkusím. Kdo jiný, než právník by se měl začít prát o svá práva? Bral jsem to jako takovou kratochvíli, možnost, jak změřit síly s bankou. Taková legrace o 50 korun, kterou bych v případě výhry mohl pobavit kolegy. Jak vidíte dneska, legrace to už pro mne není, a pro banky už vůbec ne.
Cukala se banka dlouho a kolik vám nakonec vrátila? Banku jsem vyzval o vrácení 300 korun, tedy šesti poplatků po padesáti korunách. Banka mou argumentaci a žádost odmítla. Proto jsem ji zažaloval o 50 korun, tedy o jeden měsíční poplatek. Banka mi nakonec vrátila 400 korun, tedy všechny uhrazené poplatky a i ty, které naběhly od mé výzvy, tedy za dva měsíce. Dále mi zaplatila 60 haléřů za úroky z prodlení a tisíc korun za soudní poplatek, který jsem musel uhradit při podání žaloby. Pochopitelně mi pak banka přestala daný poplatek účtovat.
K minulému týdnu jste přijali přes 51 tisíc plných mocí od lidí, kteří poplatky chtějí získat zpět. Máte představu, jaké procento z tohoto počtu může být neoprávněné? Například, že lidé žádají jiné poplatky, než které služby vymáhají?
Obrací se na mne hodně lidí a ptají, se jestli se možnost vrácení poplatků týká i jejich poplatků, například za kreditní kartu či za vedení běžného účtu. Netýká, iniciativa se týká jen poplatků za správu úvěrového účtu - jak ke spotřebitelskému úvěru tak hypotéce. Poplatek může mít i jiný název, například za správu úvěru apodobně, ale vždy se jedná jen o tento typ poplatku. Nejasnosti jsou většinou vysvětleny před udělením plné moci, případně při vyplňování plné moci sám klient pozná dle vyplňovaných polí, zda se na něj případ vztahuje či nikoliv. Chybovost plných mocí bude v tomto ohledu skutečně minimální, v řádu jednotek.
Lidé kolem vymáhacích služeb srší jistotou, že poplatky svým klientům získají. Kde berete tu jistotu?
Ze zákona, z rozhodnutí soudů nejen u našich západních sousedů a z vědomí, že české soudy se dnes nebojí velkých rozhodnutí a umí zacházet s evropskou judikaturou, což stále není o právníku běžné. Rovněž chování bank jasně napovídá, že i oni mají právní analýzy, které říkají, že máme pravdu. Jinak by nikdy nevrátili peníze mě či dalším, kteří už peníze taky vybojovali. Banky se sice ohánějí právními analýzami, že dělají vše správně, ale nikdy je nikomu neukázaly a ze sporů vždy vycouvaly. Banky se evidentně soudního rozhodnutí bojí, což mnohé naznačuje...
V minulém týdnu jste také začali obesílat banky s výzvou na vrácení poplatků. Ty na to mají sedm dní. Jakou vy očekáváte reakci bank na vaši výzvu?
Dosud banky čelily jen mé vzorové výzvě z www.jdeto.de , kterou si lidé zdarma stahovali a sami vyplňovali a posílali. Banky si na ni již vytvořili vzorovou zamítavou odpověď. Teď banky obdržely výzvu odlišnou, právně preciznější, ale především od advokáta. Očekávám tedy, že banky se budou muset s výzvou vypořádat nějak jinak, ale především je to pro ně jasný vzkaz, že do toho jdeme a že to bude veliké. Ideální by dle mého bylo, kdyby si teď představenstvo bank konečně uvědomilo, že tohle už není legrace o padesát korun, ale o pět miliard za poplatky a další miliardy za právníky a soudy, a rozhodlo se s námi jednat a domluvit se na smírném řešení. To by bylo vítězství pro všechny. Uvidíme, zda některá banka pochopí, že výzva je pro ni příležitost jak ušetřit, tak si i udělat dobré PR.
V České republice ale musí mít hypotéky a úvěry daleko více než "pouhých" 50 tisíc lidí? Bojí se ti ostatní říct si o poplatek?
V ČR je dohromady cca 1,5 milionů úvěrů a hypoték. Dosud získaných 51 tisíc plných mocí k úvěrům a hypotékám je dle mého velmi vysoké číslo, ale ano, kdyby těch plných mocí bylo půl milionu, bylo by to jistě mnohem veselejší, neboť banky by čelily ještě větší síle a motivace k mimosoudnímu smíru by pro ně byla větší. Každopádně pokud přihlédneme k tomu, že Češi nejsou zvyklí se za svá spotřebitelská práva bít, natož se soudit, a že zde ještě v historii žádný takový projekt nebyl, je padesát jedna tisíc plných mocí velmi pěkné číslo. Já osobně vnímám jako jistou překážku k vyšším počtům to, že lidé jsou vůči právníkům a advokátům nedůvěřiví a v našem projektu hledají různé háčky a zádrhele. Proto byl i vypracován manuál poplatkový rádce a průvodce, ve kterém se snažíme vše vysvětlit. Asi nejčastější obava klientů plyne z toho, že lidé nevědí, že krom poplatků jim bude muset banka zaplatit i náklady soudního řízení, které spočívají především v odměně advokáta klienta a soudním poplatku. Tedy klient dostane zpět všechny poplatky, soudní poplatek i úroky z prodlení, a služby advokáta budou fakticky zaplaceny bankou. Účetně to je tak, že odměna advokáta náleží ze zákona klientovi, advokát mu tak musí služby vyúčtovat. To spoustu lidí v plné moci mate, ale takový je zákon, bohužel se tyto složité věci obtížně komunikují. V našem projektu ale platí, že klient skutečně dostane zpět všechny své peníze a za advokáta nebude muset fakticky dát ani korunu.
Hrozí, že pokud klient poplatky získá, banka mu pak bude dělat naschvály?
Kultura českých bank je velmi vyspělá a slušná, já nic takového neočekávám. Sic je pravda, že se někteří klienti setkali s podrážděnou reakcí svých bankovních poradců apodobě, ale jde o selhání jedinců, nikoliv bank. Pokud by nějaká banka přistoupila na myšlení „pomstíme se mu“, tak by to brzy prasklo a banku by čekaly velmi těžké chvíle.
Jaká je s těmito poplatky situace v Evropě? Vybírají je také banky, nebo prostě ty české to zkouší a Češi ochotně platí?
Ani v Německu, což je v našem boji vzor, se banky nemají k vracení poplatků, sic jim jejich nejvyšší civilní soud účtování poplatků již zakázal a označil je za protiprávní. Přesto banky dobrovolně nic nevracejí a spoléhají na to, že soudit se s nimi budou jen desítky tisíce lidí, což se také děje, což je vyjde levněji, než kdyby měly peníze vracet všem. A čím déle banky dělají obstrukce, tím se nároky klientů vůči nim díky promlčení ztenčují.
Jaký další bankovní poplatek by si podle vás zasloužil zrušení, nebo vymožení zpět?
Horkým kandidátem je poplatek za uzavření smlouvy anebo za vyhodnocení úvěrové žádosti.
Napadá mě, jaký profit vlastně mají tři služby z toho, že za klienty vymohou poplatky? Těch 400 korun, které budou po klientech chtít v případě, že dojde na soudní spor, jsou přeci soudní poplatky. Je to tedy jen o dobrém pocitu?
Klient má ze zákona právo na to, aby mu banka krom dlužných poplatků uhradila i to, co vynaložil na vymožení svého oprávněného nároku, tedy co ho stal advokát, přičemž odměna advokáta je dána tabulkově dle zákona, respektive vyhlášky Ministerstva spravedlnosti. To je to, o co advokáti vždy hrají a co pokryje jejich náklady i zisk. Vzhledem k množství práce a tomu, že jde o malé spory, a tedy i tabulková odměna advokáta je malá, hraje roli i to, že jde o příležitost udělat si dobré jméno, benefity pak přinesou jiné projekty, získané díky úspěchu, ve který věřím. A pokud mluvím za můj projekt www.jdeto.de, ten vznikl samovolně z toho, že se lidé ptali, co mají udělat, aby taky dostali své poplatky zpět. Proto jsem spustil mé webové stránky a dal zájemcům zdarma návod a vzory, jak postupovat. Ten pocit, když vám pak nějaký úspěšný klient poděkoval jménem svým i své rodiny, je skutečně úžasnou odměnou za tu práci a těším se na to, až takto bude spokojených více než padesát tisíc lidí. A pro mou právnickou pýchu bude dobrý pocit porazit banky – Goliáše dneška.
