metro.cz

Počasí v Praze

1 °C / 3 °C

Pátek, 5. března 2021. Svátek má Kazimír.
Mladý designér miluje židle a křesla, jednu dokonce udělal jako školní práci.
Dalších 5 fotografií v galerii
Mladý designér miluje židle a křesla, jednu dokonce udělal jako školní práci. | foto: Archiv

Domov? Tím je pro mladého designéra Chomutov, Praha i Ukrajina

21. února 2021  7:00 Pavel Hrabica Metro.cz
Téměř osm let vyrůstal v malé vesnici Sokyrnica na východní Ukrajině, kousek od Chustu, který ještě pamatuje Čechoslováky z éry Pdkarpatské Rusi. Dvanáct let pak prožil Ihor s rodiči v severočeském Chomutově. Česky se učil, až když ho u nás dali do školy. Deset let už nyní žije v Praze.

Na otázku, jestli si umí představit, že by se jednou vrátil domů na Ukrajinu, odpovídá po svém: „Já to neberu tak, že někde mám jeden domov. Zatím jsem přibližně každou třetinu svého života prožil na jednom místě a každé z nich je pro mě domovem. Když jedu do Chomutova, do Prahy i na Ukrajinu, vždy říkám, že jedu domů,“ líčí Ihor, který momentálně patří k výrazným talentům v oblasti designu.

Ocenění z Designbloku
A to až natolik, že na posledním Designbloku v roce 2020 si jeho kolekce pod značkou IHOR odnesla vítězství v kategorii bytových doplňků. Letos je navíc jedním z kandidátů na celkové oceněné v designu, ale to se teprve rozhodne. Je nutné dodat, že stejný podíl na úspěchu má Ihorova přítelkyně a „spolumajitelka“ značky Sára. Jejich setkání bylo svým způsobem osudové. On po studiu architektury přešel na další vysokou –UMPRUM. A Sáru, které měla za sebou střední umělecko-průmyslovou školu, ale živila se jako zubní hygienička, znovu naladil na umělecké vnímání a „přinutil“, aby také začala „umprumku“ studovat.

Ihorova přítelkyně Sára se věnuje originálním textiliím a kobercům.

Ihorova přítelkyně Sára se věnuje originálním textiliím a kobercům.

Táta začínal na stavbách
Cestu k úspěchu neměl Ihor vydlážděnou zázemím bohaté rodiny. Do Česka se přistěhoval až v době, kdy tu otec pro rodinu vybudoval zázemí. Jako většina jeho krajanů i Ihorův táta, bývalý fotbalista, začínal jako dělník na stavbách. Přespával v nevyhřívaném karavanu a až po několika letech, když sehnal bydlení, mohla celá rodina zase žít společně.

Život na kolejích
Když si Ihor vybral studium architektury, musel si v Praze najít bydlení. To pro něho, jako cizince, nebylo snadné. Nakonec měl štěstí a sehnal lůžko na strahovských kolejích. Ovšem ne v pokoji jako jiní, ale ve sklepě, úzké místnosti, kterou sdílel se dvěma dalšími mladíky – jedním Kazachem a jedním Rusem. Přesto si nestěžuje. „Když vezmu, v jakých podmínkách začínal táta, tak to zase tak špatné nebylo. Kromě toho i já jsem se narodil rodičům ve Lvově a v té době, jako studenti, také žili na kolejích. Navíc se od dětství učím vytěsňovat z hlavy to horší a hledám to lepší v životě. Pro mě to první ubytování mělo pozitivní stránku v tom, že jsem toužil po samostatnosti – a to se mi tímto splnilo. Navíc jsem věděl, že je to jen dočasné a že mě čeká to lepší,“ vypráví Ihor, který už má se Sárou byt v Praze na Smíchově.

Ihor žije v Praze už deset let.

Ihor žije v Praze už deset let.

Ach, to české naříkání
„Vždycky jsem toužil naučit se starat o sebe i o někoho dalšího, toužil jsem po životě ve velkém městě s řekou, to se mi splnilo, včetně vysoké školy,“ říká Ihor. Navíc si pamatuje, kolik úsilí stálo jeho rodiče, než v Česku získali bydlení, na které si museli půjčit a splácet ho. „To je pak těžké stěžovat si,“ dodává s úsměvem. Život v Česku je podle Ihora zajímavý a jako každý, kdo sem přišel odjinud, si nemohl nepovšimnout tradičního českého naříkání. „Stěžujete si na maličkosti, na podružné věci, a někdy vám unikají podstatné problémy,“ říká na adresu věčné české nespokojenosti.

Udržitelnost není jenom prázdné slovo
Ihorova přítelkyně přinesla do společné tvorby lásku k textilu, ručně tkaným kobercům. Ihor zase miluje nábytek, především židle a křesla. V jeho portfoliu ale najdete i nádhernou láhev na koňak, stolek z drcených nápojových kartonů nebo zrcadlo, k němuž použili se Sárou staré korálky.

„Hodně se teď mluví o udržitelnosti výroby, mám někdy dojem, že pro mnohé firmy to je jenom marketingové heslo,“ zdůrazňuje Ihor. I proto si společně se Sárou vytkli, že to, co vymyslí, nebude jen pomíjivé, na krátký čas a jedno použití. Sářiny koberce a textilie vznikají třeba i na sto let starých strojích, které zvládají to, co nové už neumějí, protože pracují na jiných principech. „Stačí je oprášit a vylepšit to, co uměli ti před námi,“ myslí si Ihor Sabadosh.

Komentáře

Hlavní zprávy

STRÁŽCE STREAMU: Jako v bavlnce. Na Netflixu okrádají penzisty

Jako v bavlnce Strážce streamu
vydáno 5. března 2021  14:00

Soudem jmenovaná zákonná zástupkyně Marla (Rosamund Pike) podvádí svoje klienty, a místo aby o ně pečovala, získává nad nimi absolutní moc. Její...  celý článek

Sdílené skútry už vandalové neničí. Odrazuje je velmi hlasitý alarm

Na skútrech Blinkee brázdí lidé Prahu od června 2020.
vydáno 5. března 2021  11:34

Provozovatelé elektrovozítek mění strategii. Ke klasickým zákazníkům přibírají kurýry.  celý článek

Kina jsou doma. Hru o streamy hrají Eddie Murphy, superhrdinové i legendární monstra

Eddie Murphy se vrací jako princ Akeem po téměř 33 letech.
vydáno 5. března 2021  5:10

Deník Metro připravil výběr očekávaných filmů, jichž se díky premiérám na malých obrazovkách letos opravdu dočkáme.  celý článek

Jak se stát hodinářem. Nesmí chybět nadšení a pevná ruka

Hodináři z Podskalí: Faruk Mahrezi a Zdeněk Rott
vydáno 4. března 2021  21:59

Jak se z elektrikáře a hodinového manžela či státního úředníka stane šikovný hodinář? Někdo změní profesi, protože musí. A pak jsou tu tací, kteří kvůli...  celý článek

Vaše fotky z Prahy