Vědecky byl tento druh malé suchozemské želvy popsán v roce 1906, ale když se o ně o sto let později začali zajímat vědci z univerzity v Kapském Městě, zjistili, že ve volné přírodě žádné nemohou najít. „Odhaduje se, že v oblasti jejich výskytu jich v současnosti může být pouze několik stovek. Abychom si udělali lepší představu, tak pand velkých žijí ve volné přírodě téměř dva tisíce, v záchranných centrech a zoologických zahradách několik set,“ objasňuje rozdíl Libor Kopečný, zakladatel Krokodýlí zoo Praha, která se pyšní největší druhovou kolekcí suchozemských želv na světě. „V současnosti chováme 31 druhů,“ doplňuje Kopečný.
Lahoda pro krkavce
Dlouhé pátrání v centrální suché oblasti Jihoafrické republiky bylo nakonec úspěšné. Během expedic v letech 2017–2019 bylo po zpočátku neúspěšném hledání nalezeno, změřeno, zváženo, označeno a opět vypuštěno do přírody celkem 74 želviček. Pandemie však stopla další plánované výpravy, během kterých chtěli výzkumníci ohrožený druh želv dále pozorovat.
„Když se do místa, kde želvy žijí, vědci z Nizozemska letos v dubnu opět dostali, zjistili, že čtvrtinu označených želv nemohou najít. Našly se třeba jen prázdné, vyklované krunýře. Želvičky se čím dál častěji stávají obětí krkavců a vran,“ popisuje hrozivou situaci Kopečný.
Hledání želv není jednoduché.
Jako odborníkovi na chov suchozemských želv se mu podařilo zapojit do záchranného programu, který vytvořil doktor Victor Loehr v rámci nadace Dwarf Tortoise Conservation (Ochrana trpasličích želv). Kritická situace želviček ve volné přírodě přivedla Loehra k rozhodnutí pokusit se ohrožený druh rozmnožit v zajetí a mláďata vracet do volné divočiny.
Mimo Jihoafrickou republiku je chováno pouze 16 exemplářů, dva mladé páry jsou k vidění právě v Krokodýlí zoo Praha v Holešovicích.
Zajímavosti
|
„První dva páry želviček, dovezené z volné přírody, se ještě před covidem začaly úspěšně rozmnožovat v chovatelském zařízení Dwarf Tortoise Conservation, odtud pochází i naše čtveřice. Záměrem je vytvořit v rámci Evropy maximálně dvacet párů želviček,“ vysvětluje Kopečný a doplňuje, že při větším počtu by se začala ztrácet genetická rozmanitost.
Je libo samička?
Zajímavostí je, že u suchozemských želv můžete inkubační teplotou nastavit pohlaví mláďat. „Když budete vajíčka držet při teplotě 29 stupňů, vylíhnou se samečci, při inkubační teplotě 31,5 °C budete mít samičky,“ objasňuje Kopečný. Mláďata, která budou určena k návratu do přírody, budou chována v zakrytých teráriích, aby si nezvykla na přítomnost člověka a neztratila tak své instinkty.
Aby byla snaha o záchranu úspěšná, je nutná také ochrana ve volné přírodě. „Želvičky mohou vlézt na vozovku, kde je usmrtí kola aut, jednou z možností ochrany je proto postavit v exponovaných místech u silnic nízké plůtky,“ vysvětluje Kopečný.
Podle něj by pomohlo v místě také eliminovat krkavce a invazivní vrány, kteří si na želvičkách rádi pochutnají.
„Vhodné mohou být akustické a vizuální plašiče, odhánějící ptáky v klíčových místech, nebo například atrapy napuštěné něčím nechutným, které by krkavce na principu podmíněných reflexů učily, že želvičky nejsou jedlé,“ popisuje Kopečný. Jako další řešení zmiňuje i likvidaci starých telefonních sloupů, na kterých si vrány a krkavci staví hnízda, v krajním případě by se přemnožené vrány mohly střílet.
