Jeden řídí tramvaj, druhý šalinu. Své zkušenosti sdílejí na sociálních sítích

Proč jste se rozhodl sdílet svůj „tramvajácký život“?
Michal (Praha): Přišlo mi jako dobrý nápad skloubit práci se zálibou ve focení a upravování fotografií. Tramvaje jsou zajímavé a myslím, že vznikají docela hezké fotky.
Martin (Brno): Instagram mě zaujal především tím, že to hlavní, co na něm může člověk sdílet, je fotografie. Takže jsem to vzal pro sebe jako výzvu v tom, že se pokusím sdílet s lidmi něco zajímavého a možná i nevšedního. Od začátku jsem měl jasno v tom, že fotky jídla to nebudou. Chtěl jsem, aby měly pokud možno nějaký příběh, byly zajímavé a dělaly druhým lidem radost.

Co lidé na vašem Instagramu mohou vidět?
Michal: Z velké části uvidí snímky strojů, které ten den řídím. Jen velmi výjimečně fotím vozy, jež v ten den neobsluhuju. Je to pro mě svým způsobem pohodlnější, vyfotit si vlastní vůz než se za nějakým jiným dopravovat ve volném čase. Ale pokud někoho napadne, že fotím za jízdy, pak rozhodně ne, to bych nikdy neudělal. V pauze na konečné, když to jde, pak „tvořím“.
Martin: V naprosté většině mohou lidé vidět moji práci, to je tramvaje, anebo jak se říká u nás v Brně „šaliny“. Když jsem začínal se zveřejňováním fotografií, tak myšlenka, že „právě tohle může být pro lidi zajímavé“, byla tím hnacím motorem pro to, dělat to pokud možno co nejpravidelněji.

Jakou máte odezvu?
Michal: Vesměs pozitivní. A poznal jsem pár lidí, kteří se focení tramvají věnují téměř na full-time. Je fajn vidět, že jde o mladší ročníky, které místo sezení u počítačů jdou ven a fotí třeba tramvaje. Lidé reagují na fotky upravené do barevné kombinace červená–černá–bílá a taky detaily čelních masek vozů – očka. Rád využívám hry světla a stínu, ale třeba i rozmarů počasí.
Martin: Odezvu mám prakticky jen kladnou, ještě jsem se nesetkal s jediným záporným komentářem. Ba naopak, pár lidí mi napsalo, že se jim můj profil líbí a že je jejich oblíbený, který sledují, za což jsem upřímně vděčný.

Proč jste se vlastně stal tramvajákem?
Michal: Koncem roku 2016 jsem se rozhodoval, kterým směrem se dál vydám. Chtěl jsem se konečně profesně usadit. Padl mi do oka dopravní podnik. Hlásil jsem se na tramvaje i autobusy. Vyhrály koleje. Z budoucí práce se stal už v kurzu můj koníček.
Martin: Už odmala mě bavila auta, vlaky a vlastně všechno, co jezdí po silnici či kolejích. To byl možná i důvod, proč jsem si jednoho dne řekl, že to zkusím a přihlásím se na pozici řidiče tramvaje. Musím ještě podotknout, že jako malý kluk jsem si často hrál na řidiče autobusu a byl to můj tajný sen, jednou jej řídit – tohle se mi taky splnilo a od loni jezdím i jako řidič autobusu.

Projíždíte svým městem skoro každý den, máte tipy, co vylepšit?
Michal: Velké téma je určitě bezpečnost. Denně zažívám situace, v nichž je zázrak, že se nikomu nic vážného nestalo. Sluchátka, mobilní telefon, neodhadnutí rychlosti tramvaje, před kterou se rozběhnete, spěch nebo nerespektování světelných signálů jak pro chodce, tak pro auta – to všechno je zbytečný hazard. Jinak je stále co zlepšovat, avšak modernizuje se neustále. A je krásné, jak Praha pořád roste, a jsem rád, že se tady můžu cítit opravdu jako doma. Pamatuju si, jak jsme se s dědou chodili dívat na stavbu rychlotratě z Braníka do Modřan. A to jsem byl malý kluk a neměl ani tušení, že po pětadvaceti letech budu na té samé trati vozit lidi.
Martin: To, co trápí určitě nejen Brno, jsou nevyhovující komunikace, ať už svou nedostatečnou kapacitou, anebo kvalitou silnic, které jsou na mnoha místech v žalostném stavu. Musím ale říct, že se intenzivně pracuje na tom, aby to bylo lepší.

Máte radši nové tramvaje? Nebo spíš radši jedete „něčím starším“
Michal: Každý typ má pro mě svoje slabší i silnější stránky. Je to jako s auty. Buď jezdíte v současném voze plném různých asistentů, omezovačů, tempomatů a vychytávek, nebo pak máte automobil, dejme tomu z 80. let, který má geniálně jednoduchou obsluhu, dává vám hezky „surově“ najevo, co si můžete dovolit a co ne, a je jen na vašem řidičském umu, jak se s tím, co vám „říká“, vypořádáte. Nemám problém řídit ani s jednou tramvají. Dokonce jsou linky, kde si více užiju starší typ, a na jiné zase ten novější díky různé povaze dané tratě nebo i počasí.
Martin: Nejsem nijak zvlášť vybíravý, takže s našimi tramvajemi jsem obecně spokojený. Moderní vozy poskytují řidiči dostatek pohodlí, ať už je to prostorná kabina, anebo klimatizace, starší vozy mají naopak něco do sebe, už mají za ta léta něco za sebou a troufnu si říct, že rozhodně nepatří do starého železa.

Máte teď možnost vzkázat něco cestujícím a řidičům. Povídejte.
Michal: Rád bych o něco poprosil. Já sám na vozovnu vyrážím o spoj dříve, a to klidně ve dvě hodiny ráno, ale vím, že mám rezervu na takové to „co kdyby“. Nejsem ve stresu, že mi něco ujede a že se zpozdím, což by byl průšvih! Uvidíte, že se vám, cestujícím, ale i nám, řidičům, vyhladí pár vrásek na čele a jizev na srdci. Zkrátka cestujte bezpečně.
Martin: Cestujícím i řidičům bych chtěl vzkázat, že i když to tak na první pohled nemusí vypadat, tak se všichni potřebujeme navzájem, a když začne každý z nás u sebe a bude mít trochu víc respektu a úcty k druhému, bude nám všem líp, a to nejenom na silnicích.