Penzijní spoření začalo v Česku fungovat na podzim roku 1994. Za čtvrtstoletí ještě žádný klient nepřišel o peníze. I když z původních téměř padesáti penzijních fondů funguje nyní už jen osm, stále se tomuto druhu spoření daří.
Proč si Češi nespoří?
|
Zatímco před pětadvaceti lety se k vložené pětistovce měsíčně dočkal klient státní podpory 120 korun, nyní může za tisícovku získat od státu 230 korun. Od roku 2000 může také lidem přispívat na penzijko zaměstnavatel. Klientů je ve fondech přes čtyři miliony a objem spravovaných prostředků je necelých 476 miliard korun.
Průměrný měsíční příspěvek Čechů v doplňkovém penzijním spoření činí 782 korun, u zaměstnavatelů je to zhruba o stovku více. Na maximální státní podporu tak řada klientů nedosáhne.
„Soukromé spoření bude také nadále důležitým pilířem důchodového systému,“ upozornil prezident Asociace penzijních společností ČR Aleš Poklop. Podle Pavla Racochy, viceprezidenta asociace, je klíčová úloha všech zainteresovaných omezit závislost penzistů na státu a pomoci lidem naspořit si dost peněz pro výplatu pravidelné renty z penzijních fondů. „Vlastně nejde o spoření, doplňkové penzijní spoření je čistě investiční produkt,“ upozorňuje Racocha.
Zástupci asociace představili, jak velké jsou rozdíly mezi tím, jak dlouho a kolik korun si daný klient na penzi odkládá. Pokud si člověk spoří tisícovku měsíčně a roční zhodnocení činí čtyři procenta, za deset let naspoří přes 180 tisíc korun. Přilepší si tak k důchodu 750 korun. Pokud začne ve chvíli, kdy nastoupí do práce, má po čtyřiceti letech naspořeno už 1,1 milionu korun a k důchodu má navíc 4620 korun.
Reforma penzí. Bez politických bodůExpert společnosti EY v oblasti penzí a pojišťovnictví Vladimír Bezděk byl v první dekádě tohoto století šéfem expertní skupiny české vlády zabývající se přípravou penzijní reformy. Má tak dostatečný přehled o tom, jak se diskuze vyvíjela.„Mám pocit, že v Česku je situace složitější než jinde. Navzdory všem změnám, které v této problematice proběhly, pochází stále 96 procent příjmů typického českého penzisty od státu. Z tohoto hlediska za pětadvacet let žádná důležitá reforma nenastala,“ říká Bezděk. Podle Tomáše Vystrčila, člena představenstva Conseq penzijní společnosti, je v Česku zakořeněná falešná iluze, že státní systém je nejbezpečnější. „Systém penzijního spoření dokáže pokrýt riziko, že dojde k znehodnocení úspor klienta, ale v posledních letech už je inflace vyšší než výnosy a penzijní společnosti zkrátka nedokážou inflaci dohnat,“ říká Vystrčil a dodává: „Klienti by měli více investovat do dynamických a vyvážených fondů, které mají dlouhodobě mnohem vyšší výnosy. I když je tam určitá míra rizika.“ Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová upozornila, že v září vláda odmítla úpravu odchodu věku do důchodu pro dnešní třicátníky a dvacátníky. Posun na 66, respektive 67 let navrhlo ministerstvo práce, vláda to ale nechá na svých následovnících. Zamrazilová navrhuje povinné zapojení člověka do penzijního systému po vstupu na trh práce. Tak to funguje i v některých evropských zemích, například v Polsku, kde současná penzijní reforma platí od léta. „Po vstupu do zaměstnání je člověk zařazen do systému a má šest měsíců na to, aby případně vystoupil. Za dva roky je ale naverbován zpět. Každý zaměstnavatel má smlouvu s nějakou penzijní společností a na penzi přispívá,“ líčí Marcel Homolka, generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny. „Když jsem se ptal kdysi Václava Klause staršího, proč se neřešila reforma penzí, odpověděl, že za to nebyly politické body,“ dodal Homolka. Podle Víta Samka, který se důchodovou problematikou zabývá přes 40 let, není na politiky tlak ze strany veřejnosti ohledně reformy, protože mnoho z nich nedostává důchody výrazně nižší, než byl jejich plat v zaměstnání. |
Strážce streamu
