Spíme s partnery, ale i se svými psy

Nejčastěji si psa pořizují lidi do třiceti let nebo naopak ti straší než 44 let. Vyplývá to z průzkumu společnosti STEM/MARK. Naopak menší zastoupení majitelů tohoto zvířete je mezi pracovně vytíženými Čechy v produktivním věku od třiceti do čtyřiačtyřiceti let.

„Lidé mají většinou jen jednoho psa, jen každý pátý jich má víc,“ uvádí Zuzana Švalbová z výzkumné agentury. Smečku mají častěji lidé v rodinných domech nebo velkých bytech s minimálně čtyřmi pokoji. „Ačkoli samotné vlastnictví psa nezávisí na příjmu, více psů si pořizují lidé s vyšším příjmem,“ vysvětluje Švalbová.

Bez pasu ani krok Vlastnictví psa vyžaduje stejnou starost a péči jako děti. Do zahraničí musí pes cestovat s vlastním pasem. Ten však nevystavují úřady, ale veterinář. Mezi stále častější položku patří (nejen při cestách do ciziny) pojištění pro zvíře.  To kryje například škody na zdraví jiných osob a také případné úmrtí až do dvou milionů korun. Může pokrýt třeba výplatu bolestného, když pes napadne cyklistu.

Ale ani vlastnictví jednoho čtyřnohého přítele není pro každého levná záležitost. V průměru totiž Češi za psa vydávají kolem šestnácti tisíc korun ročně. Mezi největší položky patří krmivo, za to lidé dají měsíčně asi osm set korun. Více než tři tisíce korun ročně pak Češi nechávají u zvěrolékařů. Když si ho pořizují, platí za něho průměrně kolem šesti a půl tisíce korun. Přitom část lidí je ochotna si na nákup psa vzít i půjčku. „Ročně si na pořízení psa půjčují v Česku desetitisíce lidí,“ říká Pavel Klema z Profi Creditu. Další výdaje představují například hračky či pelíšky. Ty luxusnější, pro větší psy, vyjdou na téměř čtyři tisíce korun.

O tom, že lidé berou psa jako dalšího člena rodiny, svědčí především to, co všechno si pes může v domácnosti dovolit. Více než tři čtvrtiny českých domácností, které mají psa, mu zařídí pelech uvnitř. I v případě, že mají k dispozici zahradu nebo dvůr. Pouze třetina domácností, která má možnost výběhu, nechává svého miláčka nocovat v boudě na zahradě nebo na dvoře. Venkovní pobyt a nocování se ale týkají téměř výhradně velkých a obřích plemen. Zbytek se smí volně pohybovat téměř po celé domácnosti.

„Dvě třetiny majitelů dovolí svému psovi ležet na křesle nebo jiném sedacím nábytku a dvě pětiny ho tolerují i ve vlastní posteli,“ doplňuje Zuzana Švalbová. Nejtolerantnější jsou v tomto ohledu lidé k trpasličím plemenům. Čivavy a jim podobní psi mohou v bytě nebo v domě odpočívat v podstatě kdekoli.

V Česku je registrováno kolem dvou milionů psů všech plemen.