Proč jste se do knihy pustil?
S manželkou jsme před časem sepsali učebnici na toto téma pro základní školy. Pak přidali pohádky pro základní školy a předškoláky. Kniha o ekonomice a financích, kterou by četli dospělí, už mně připadla jako neřešitelný úkol. Jenže pak mě napadlo využít články, které průběžně na různá témata píši pro noviny, protože tyhle články píšu tak, aby to mohlo zajímat člověka, který se snaží pochopit, co mu třeba politici a finančníci v médiích předkládají. Tak vznikly odpovědi na padesát nejdůležitějších otázek ekonomiky a financí. Snažil jsem se každé kapitolce neboli jednohubce dát formu, která by byla přitažlivější než suchý ekonomický výklad.
Například?
Kapitola O přeplněných ledničkách popisuje s pomocí příměru k obyčejné ledničce málo známé a přitom pro českou ekonomiku zcela klíčové repo operace, tedy transakce mezi ČNB a bankami. Kapitola O neférových přesilách zase vysvětluje princip měnové politiky na přetahování lanem na letním táboře. A aby to bylo čtivé, je nutné nezabývat se vším do detailů. I za cenu toho, že mi někdo vytkne, že jsem opomněl to či ono.
Někdy mám pocit, že pohádky vykládají politici.
Politika je obor, který ekonomii jen používá. Mějte na paměti, že politici a ekonomové nemají stejné cíle. Cílem ekonomů je totiž ukazovat politikům, jak se dá dosáhnout toho nebo onoho. Že tenhle druh daní způsobí toto, a tenhle zase tamto. Na politicích je, jestli a jak to pak populaci prodají. Možná že právě přes ty pohádky.
Titulek táhneMichal Skořepa ví, že kdo v novinách nezaujme první větou a titulkem, toho čtenář přeskočí. Posuďte sami, jak ve svých finančních jednohubkách uspěl. O zoufalých kominících. |
Je v knize nějaký návod i pro běžného občana?
Není. Myslím si, že je to čtení užitečné i pro běžnou populaci. Sice to lidem nepomůže doma, ale možná – a to je podle mého podobně důležité – líp poznají, který politik slibuje nesplnitelné nebo navrhuje ekonomicky škodlivé věci. Ale zvažuju druhý díl, kde bych se víc zaměřil právě na návody pro osobní a domácí hospodaření a investice.
Může říkat správné věci, ale pak v praxi dělat opak. Do hlavy mu v kampani nevidíme.
To je samozřejmě naprostá pravda. Proto se volby, tedy aspoň ty sněmovní, konají každé čtyři roky, abychom měli šanci takového podvodníka po čtyřech letech případně vyměnit.
Proč politici, vás ekonomy, moc neposlouchají?
Občas lidé volají po vládě nezávislých odborníků. To je špatný nápad. Odbornická úřednická vláda je popřením demokracie. Chápejte, že politika je o zájmech, o přáních. Mladí chtějí peníze na děti, senioři naopak na důchody. A na politicích je vytvořit správný mix všech takových špatně mixovatelných přání. Nikdy nebudeme žít a myslet stejně. Odborník ve vládě je údržbář, který má zemi připravit na volby. Není ale politik, neví, co chtějí voliči. Je chyba školství, že mladé málo učí, co je politika, jak důležitá je, jak nezbytné jsou kompromisy neboli takzvané handly.
Politika je špína, jak se velice často říká. Já jako volič jsem ten dobrý, ale politik je ten špatný.
To mi připadá šílené. Měli bychom umět mluvit o politice, v klidu si vyměňovat názory, nehádat se, neutíkat od toho s výmluvou, že politika je jen pro zlost. Jasně, v politice se dějí různé podvody, ale to je chyba nás všech, protože volíme ty, které volíme, a protože málokdo z nás najde sílu k tomu, aby i on sám šel do politiky. Máme obecně špatný vztah ke státu. Na státní úředníky se plive a politiky často nepokládáme za své přijatelné zástupce, i když vzejdou z řádných voleb. To všechno je prostě špatně.
Myslíte, že na tohle všechno dá vaše „pohádková“ knížka odpověď?
My teď mluvíme o politice, kdežto knížka je o ekonomice a financích. Aspoň by měla voliče vyzbrojit proti některým ekonomickým a finančním hloupostem, které někteří politici vymýšlejí. Kdyby se to povedlo, pokládal bych to za úspěch.
