Byl to chlapík, který měl na rameni pušku. Takovou tu malorážku, která se nabíjí páčkou po každém výstřelu. Podle ozbrojence na soše se také oficiálně toto náměstí jmenovalo Náměstí Lidových milicí. Tak mu ale nikdo neříkal. My mu říkali „lidomilo“.
Když hned po roce 1989 socha chlapíka s flintou zmizela, místo osiřelo a nikomu dlouhá léta nedošlo, že milicionáře nevztyčili na tomto místě náhodou. Dali jej totiž přesně tam, kde po dvě staletí pohlížel na ostravský rynek svatý Florián. Dnes je světec zpátky. Ale jeho pouť nebyla snadná…
Socha svatého Floriána stála na náměstí Moravské Ostravy už v roce 1763. Florián je patronem hasičů a kominíků a města stavěla sochy tohoto světce jako ochranu před ohněm. Stejně tomu bylo v Ostravě, kterou požáry mnohokrát pustošily.
Po dalším z mnoha ohňů, které zpravidla přeskakovaly z jednoho domu na druhý a ničily tak velké části města, se radní v Ostravě rozhodli, že požárům musí udělat přítrž. Zvažovali, zda koupí hasičskou stříkačku nebo problém vyřeší tak, že pořídí sochu svatého Floriána. Nakonec prý učinili obojí. A k morovému sloupu, tedy ochraně proti morovým epidemiím, přibyla socha ochránce Floriána. A hasičům prý koupili „pro jistotu“ stříkačku.
Barokní dílo stálo v centru Ostravy až do šedesátých let, kdy zmizel morový sloup i Florián. Na místě, kde stával, byla vztyčena již zmíněná socha chlapíka s puškou. Lidový milicionář zmizel okamžitě po roce 1989 a po rekonstrukci náměstí se do centra vrátil nejprve morový sloup a pak si pamětníci vzpomněli, že vedle stával i Florián. Radní se rozhodli, že ho najdou a vrátí na místo. Jenže kde vlastně je?
Kamenný Florian za ta desetiletí putoval z místa na místo. Stával údajně v Kravařích a poslední léta strávil před kostelem v Ostravě-Hrabůvce. Tam ho lidé objevili a historikové potvrdili, že jde opravdu o sochu z centra města. V roce 2008 se Florián vrátil na původní místo.
Přesto ochránce Ostravy nestojí tak, jako kdysi. Udělal při nové instalaci omylem „čelem vzad“. Jak si občané všimli na starých fotografiích, původně stál tváři ke staré radnici, tedy k dnešnímu Ostravskému muzeu. Teď se dívá přesně opačným směrem a ke staré radnici se točí zády. Nicméně, opět se dívá na místo, kde sídlí správa města, tedy přesně směrem k Nové radnici.
Takže vše je vlastně, jak se sluší a patří – Florián hledí zase k sídlu místních „konšelů“… A bývalé „lidomilo“ se ve slangu místních změnilo na podobně familiérní „masarykáč“.
