V Litoměřicích si dnes lidé měli možnost prohlédnout území bývalého koncentračního tábora, od jehož vzniku uplynulo letos 80 let. Navštívili i několik původních objektů, které se z let druhé světové války dochovaly. Objekty řadu let obývali vojáci, budovy slouží nyní různým účelům, je tu například centrální depozitář Památníku národního písemnictví. Komentovanou prohlídku uspořádal Památník Terezín. Zájem o akci byl obrovský.
Vznik tábora byl důsledkem snah nacistického Německa přemístit část zbrojní výroby ohrožované leteckými nálety spojenců do podzemí. V bývalém vápencovém dole pod planinou Bídnice v Litoměřicích začali budovat podzemní továrnu Richard, kde je v současnosti úložištěm radioaktivního odpadu. Práce začaly na jaře roku 1944 a k jejich výstavbě byly na místo přivezeny tisíce vězňů.
Koncentrační tábor Litoměřice byl pobočkou kmenového tábora ve Flossenbürgu a v německých úředních dokumentech byl označován jako Arbeitslager Leitmeritz nebo SS Kommando B 5. Do konce roku 1945 prošlo táborem přes 18.300 vězňů z Polska, bývalého Sovětského svazu, Slovinska, Francie, Německa a bývalého Československa, uvedl mluvčí Památníku Terezín Stanislav Lada. Dále zde byli vězněni Belgičané, Italové, Nizozemci, Srbové, Chorvaté a Bulhaři. Početnou skupinu čtyř tisíc vězňů představovali Židé zejména z území Polska, Maďarska, bývalého Československa, Řecka, Litvy, Lotyšska a dalších zemí.
Vězni upravovali terén na povrchu, razili štoly a připravovali prostory továrních hal. Speciálně vybraní jednotlivci se pak spolu s totálně nasazenými dělníky podíleli na výrobě součástek motorů k tankům, těžkým vojenským vozidlům a lodím. Po několik měsíců zde pracovalo i početné komando vězňů z terezínské věznice gestapa v Malé pevnosti.
Nelidské zacházení, hlad, otrocká práce v podzemí, kde hrozily závaly a nakonec rozšíření epidemie tyfu způsobily, že z přibližně 18.300 vězňů, kteří sem byli deportováni, jich za necelý rok zahynulo na 4500.
