Boot camp byl původně pro vojáky, ale je pro všechny

Tyršův dům ožívá před sedmou hodinou ranní třikrát týdně. Přichází sem skupina nadšenců, kteří ujíždějí na boot campu, tedy tréninku, který byl původně vymyšlen pro výcvik amerických vojáků.

30 fotografií

„Hecuju je, ale nikoho neztrapňuju. Všichni vědí, že vše beru s nadhledem, snažím se klienty motivovat, ale je u toho legrace. Není to žádné náboženství,“ vysvětluje Hanka Dvorská, zakladatelka a garantka programu Boot camp v Praze.

Hodina začíná rozehřívacím během v obří tělocvičně. „V lednu to byly tři roky, co chodím na boot camp. Hrozně mi vyhovuje, že je to na šest týdnů a pak je většinou týden pauza. Klidně šest týdnů vstávám v 5.15, ale potom mám týden na to se dospat, a už se těším, až to zase začne. Hanka má hrozně moc energie a náš druhý trenér Martin Gabla dokáže člověka taky hrozně vyhecovat a namotivovat,“ vydýchává se Zuzka, která se do boot campu zamilovala.

Když je zima, v pondělí a ve středu jsou v tělocvičně, v pátek se vždy chodí běhat. „Je to krásný, neběháme jenom na Petřín, ale třeba na Hrad, na Ladronku, na Letnou. Všude kam se dá doběhnout tam a nazpátek za hodinu,“ říká lektorka Hanka. Pondělky se zaměřují na skupinovou hodinu a ve středu bývá kruháč nebo gymnastika.

„Mám vystudovanou fakultu tělesné výchovy, tak vím, co vše se dá dělat. A někdy lekce zpestřím nějakou úplně jinou aktivitou. Pozvu boxera a učíme se boxovat, cvičíme jógu, zkoušíme akrobacii na akrojóze, hrajeme volejbal nebo plaveme. Taky jsme se učili judo,“ dodává Hanka.

„Když se ve skupině dohodneme, sejdeme se kdekoliv. Třeba zařídím vypůjčení kajaků a jdeme pádlovat na Vltavu. V sedm ráno je to super. V zimě na běžky nebo na opravdický brusle. Myslela jsem si, že to nepůjde, ale parta těch lidí je ochotná přijít na sedmou hodinu kamkoliv,“ usmívá se Hanka Dvorská.

„Taky za sebou máme triatlon, na který jsem si musela zajistit speciální povolení do Čertovky. Plavali jsme Čertovkou k Vltavě a nazpátek, pak jsme jeli na kolech po cyklostezce do Karlína a nazpátek pak běželi nahoru k Petřínské rozhledně. Za hodinu všichni zvládli triatlon a dostali i diplom, medaile a ceny. Úplně se do toho zapálili,“ vzpomíná Hanka.

Dnes byla hodina Tabaty, což je cvičení vysoké intenzity, které se opakuje v intervalech po delší dobu. Všichni na lekci jedou celou dobu v zápřahu. Je to takový trénink vytrvalosti. „Nedělám z toho žádný vrcholový trénink, ale ty lidi se hrozně snažej, jsou fakt dobrý. Když chodíme běhat, tak běháme tři až čtyři trenéři, a rozdělíme si klienty do družstev podle výkonnosti. To aby se někdo necítil trapně, že ostatní zdržuje.

V tělocvičně cvičíme hodně hlavně s vlastní vahou. Jde o takový funkční trénink. „Cvičíme na stanovištích, ke cvičení používáme jednoduché náčiní a nářadí a sami sebe. Ale nejvíce se snažíme být co nejvíc venku,“ dodává Hanka. Boot camp evokuje k tomu, že je to cvičení hlavně pro pány, ale opak je pravdou. Klikují a dřepují tu i ženy, běhají rychle do kopce , skáčou snožmo po schodech, přeskakují přírodní překážky. Je to náročné, ale je to v jiné atmosféře než na vojně. Nálepka boot camp je pro těžké ranní cvičení třikrát týdně. Možná bych to dnes už boot campem nenazvala, ale tenkrát to bylo moderní a zabralo to,“ vysvětluje lektorka Hana.

Oproti anonymnímu fitku se na boot campu více cvičí s vlastní váhou a je více kolektivní. „Tady děláme vše společně, je to úplně něco jiného... jako když jsme chodili do Sokola... a my vlastně chodíme do Sokola!“ směje se Hanka. A dodává, že je to cvičení pro všechny. „Každý dělá jen to, co může. Když má něco s ramenem, tak nejde na volejbal, když má někdo ortézu na koleně a chce chodit pořád mezi nás, tak mu něco vymyslíme...“ říká s pochopením Hanka.

Motivace členů boot campu jsou různé. Někteří pravidelně chodí už deset let. „Začala jsem proto, abych si zlepšila fyzičku. Hlavně mám dobrý pocit. Hanka srší energií, kterou předává ostatním takhle po ránu. Všem to doporučuju,“ utírá si pot z čela Lenka, která chodí na boot camp od loňského září. Podobně to má i její kamarádka Zuzka: „Nezhubla jsem na kila, ale ve fyzičce jsem šla hrozně nahoru. Nastoupila jsem v lednu, abych sjela aspoň kopec na jeden zátah. Teď se nezadýchám na eskalátorech, je to strašně znát. Někteří v kurzu zhubli, ale u mě se vše zpevnilo a určitě něco z tuků se přeměnilo na svaly,“ dodává Zuzka.

V rámci Boot campu jezdí i na víkendové akce, například v zimě na hory, v létě na cvičební víkend. „Beru to jako místo, kde mohou lidé navázat nová přátelství, zasportovat si, odpočinout od dennodenní rutiny. Prostě si zpestřit život. Je to fajn, všichni se máme rádi a těšíme se na sebe. A já jsem moc ráda, že se mi povedlo společně s Martinem Gablou tolik lidí rozesportovat a ukázat jim, že se dá cvičit i venku a ne jenom ve fitkách “ uzavírá Hanka, která dělá boot campy v Praze od roku 2007.