Jana Bělenská dělí svůj čas mezi práci, manžela, starost o domov a v nemalé míře i malý pozemek v zahrádkářské kolonii v Praze na Bílé Hoře. Manžel je přes „velkou“ zeleninu a ovoce, paní Jana se nejvíc ochomýtá kolem květinových záhonů a především kolem bylinek. „Vždyť já tomu ale vůbec nerozumím, jsem čistá amatérka,“ snaží se nepřesvědčivě odmítat mediální zájem.
Jenže v zahrádkářské obci v hlavním městě platí za specialistku, málokterá zahrádkářka se věnuje tak výrazně pěstování bylinek. Tahat z ní rozumy není snadné. Když se však zbaví počáteční nejistoty, sype informace o jednotlivých bylinách jako z rukávu. A vy zjistíte, že by od minuty mohla do televizního bylinkářského kvízu.
„Já bylinkám hodně věřím. Jsou zázračné. Netvrdím, že vás úplně a ve všem uzdraví, ale jsou výbornou podpůrnou léčbou,“ zdůrazňuje. Prý stačí, když jen rozkvetou, už to vyléčí minimálně duši. Začínala petrželí, kterou většina z nás má za prachobyčejnou zeleninu. Pak přidala pažitku, tu pěstovala už její maminka na dvorku radotínského činžáku. „Jiné bylinky jsem ani neznala, ale postupem času jsem se v časopisech pročetla i k dalším. Následovala dobromysl, chcete-li oregano. Lidé třeba nevědí, že z čerstvého oregana je výborný čaj,“ prozrazuje zahrádkářka. Vyplatí se ho pít na žaludeční nesnáze, to prý ale platí pro většinu bylinek, a to i z jejích záhonů.
Kolik druhů rostlinek byste na jejím záhonku našli? Počítejte s námi. „Petržele dva druhy, pažitka, libeček, bobkový list. To je klasika. Pak tu máme také rozmarýn, tymián nebo šalvěj ananasovou. Ta je skvělá, taky šalvěj medovou,“ vypočítává Jana. Okamžitě si při vyslovení slova „šalvej“ ihned vzpomenu na film Dívka na koštěti a odvar z babského ucha neboli šalvěje přeslenité. Během vypočítávání pěstovaných bylin utrhne hostitelka rostlinu, snad vzdáleně podobnou vizuálně nedorostlé marihuaně, jak by řekl naprostý laik. „To je citronová verbena, nádherně voní,“ vybízí, abych se o jejích slovech přesvědčil. A má pravdu. Málokdy natrefíte na něco tak příjemně aromatického.
„Z verbeny se také dělá kosmetika,“ přidává Jana Bělenská další z mnoha bohatých informací. Verbena se přidává do mýdel, také se z ní vyrábějí voňavky. Ovšem čaj se z této voňavé byliny dá vařit také. Jak Jana zdůrazňuje, s manželem si z ní nejraději připravují limonádu. „Smícháte verbenu, pak šalvěj, ananasovou nebo medovou, přidáte i mátu a meduňku, zalejete studenou vodou, přidáte na plátky nakrájený citron, všechno prošťoucháte dřevěnou paličkou na bylinky, a máte čerstvou a osvěžující nealko limonádu, jakou normálně nepotkáte.“ Pokud o něčem platí, že je to skutečně čerstvé, tak o této limonádě stoprocentně. Pak ještě paní skromně dodává, že je to její recept, lidé si obvykle takové pití připravují jenom z máty.
U Bělenských na zahrádce se ale najde například i maggi. Ne to ve skleničce, jak ho známe z regálů obchodů. Odborně se této rostlince říká smil italský, i když původně pochází z Turecka. Opravdu voní jako skutečné maggi. Když ho louhujete asi dva týdny v oleji a dochutíte cukrem, máte nefalšované domácí polévkové maggi. Ale i samotnou rostlinkou lze dochutit polévku a další jídla.
