Závodiště ChuchleOvál byl zprovozněn v roce 1906 a dodnes je vyhovující.
|
V úterý ráno je známé chuchelské závodiště ponořeno takřka do ticha. Trochu poprchává a nálada je spíše pošmourná. V místních stájích už se ale čile pracuje. Známý žokej a trenér Jiří Chaloupka právě čistí jednoho z koní, o které se stará, a za chvíli se s ním vydá také na ovál. Dostihoví koně fungují téměř jako vrcholoví sportovci. Trénovat se musí, a to za deště či v zimě ve sněhu.
Trenérů, jako je Jiří Chaloupka, pracuje v Chuchli celkem dvanáct. „Jsou to buď živnostníci, nebo pracují pro soukromé stáje. Někteří tak plní i manažerskou funkci, kdy si musí sehnat koně různých majitelů a o ty se pak starají,“ vysvětluje místní dostihový komentátor Jiří Zlámaný. Celé zázemí zná velmi dobře, a tak s ním můžu nahlédnout i na místa, kam se běžný divák nedělních dostihů nepodívá.
Například do vážnice. Zde se musí žokejové zvážit před každým dostihem a pět nejlepších také po něm. Váha jezdce i se sedlem je předem daná. Může mít o půl kila více, ale jakmile váží méně, je zle. Pak hrozí žokejovi až diskvalifikace. Čtyřsetkilový kůň tak v dostizích nosí muže či ženy od zhruba padesáti do šedesáti kil. Stravu si tak musí profesionální jezdci pečlivě hlídat.
Kolem šaten se výtahem dostáváme nahoru do útrob velké tribuny. Odtud mluví pan Zlámaný k divákům a sedí zde při závodech také rozhodčí. Ti kontrolují regulérnost dostihů, aby třeba koně nekřížili cestu jiným. Právě tady je také umístěna cílová kamera. Namátkou může při dostizích přijít také dopingová kontrola, ale pozitivní nálezy se u koní moc nevyskytují.
Sto padesát tisíc ročně
Celkově je v Chuchli ustájeno přes sto koní včetně zvířat jízdní policie a koní dostihové školy. Pokud byste zde chtěli mít také svého čtyřnohého šampiona, připravte si pořádnou sumu. „Provoz koně stojí každý měsíc deset až dvanáct tisíc korun, a to nepočítám přihlášky na dostihy, dopravu a další věci. Takže zhruba 150 tisíc korun ročně musí majitel koně mít,“ líčí Zlámaný. Proto se už dnes tvoří majitelské syndikáty, kdy jednoho koně vlastní více lidí a o náklady na něj se podělí. A samozřejmě také o případné výhry.
Kůň, který odjede dostih, musí pak zhruba tři týdny odpočívat, než zregeneruje na další velký výkon. Do Chuchle tak na víkend míří koně z celé republiky. Ti zahraniční dorazí klidně už v pátek.
Pokud chcete i vy zažít pořádnou dostihovou atmosféru, rozhodně si v neděli udělejte čas. A ještě větší zápal dostane vaše návštěva, když si vyberete svého favorita a vsadíte si. „Stačí aspoň dvacet korun, ale je dobré tam mít svého koně,“ láká Zlámaný.
Ten také dobře ví, kolik pořadatele takové odpoledne stojí: „Každou neděli se náklady na dostihy vyšplhají na 150 tisíc korun, ještě než vůbec vyběhne první kůň. Dohromady je to až půl milionu. Samozřejmě většinu pokryjí různí sponzoři včetně hlavní prémie. Něco získáte z přihlášek do dostihů a něco málo vydělá sázková kancelář. Když to dobře dopadne, většinou jsou pořadatelé na svém.“
Všední den je v Chuchli pro lidi, kteří se o koně starají, běžný pracovní. Pro mě byl vtažením do světa okolo dostihů. Ale správné napětí zažijete jen v neděli. A bavit se bude celá rodina.
