Cirkus má úžasnou schopnost, že lidi stmeluje, říká Šárka Maršíková

Jak dlouho už Cirqueon funguje?
Jsme tady už od roku 2010. V lednu jsme si pronajali prostor a v únoru už začali provoz. Začínali jsme se třemi kurzy a fungovali jsme jako zkušebna pro menší soubory. Na začátku bylo těžké najít trenéry, kteří by chtěli učit pravidelné kurzy. Postupně se to ale chytlo a během několika let jsme se probourali do dalších čtyřech místností a dnes máme okolo patnácti lektorů, třicet kurzů za semestr a skoro 400 lidí, kteří chodí pravidelně do kurzů.

7 fotografií

Vy ale neděláte jenom kurzy...
Ne, snažíme se individuálně připravovat mladé umělce na studia na zahraničních profesionálních cirkusových školách, děláme celou řadu vzdělávacích projektů. Máme také rezidenční program pro umělce a snažíme se rozvíjet žánr nový cirkus jako takový. Ročně máme asi deset rezidenčních projektů, jako třeba Bratři v tricku, Loser(s) nebo Cirkus TeTy a k tomu dva až tři zahraniční. Máme ale také knihovnu a snažíme se publikovat. Aktivit je mnoho.

Proč jste se vlastně rozhodla tento projekt rozjet?
Já jsem předtím studovala produkci na DAMU a během studií jsem pracovala pro různé alternativní soubory, akce a festivaly. A mimo jiné také pro Letní Letnou, což byl vlastně první festival, který začal propagovat kontinuálně nový cirkus. Z toho pak vznikl nápad rozvíjet nový cirkus v Česku, protože před rokem 2009 tady kromě festivalu nebylo skoro nic.

Přemýšleli jsme o tom, jak zařídit, aby u nás bylo zázemí a vznikaly ty krásné věci, které jsme vozili ze zahraničí. Byla to výzva. Začínali jsme ve stejné době jako Rosťa Novák s La Putykou. My jsme tehdy dostali první vlastně maličký grant na celoroční provoz a to jsme ještě část peněz dali Rosťovi, aby mohl zaplatit na měsíc zkušebnu. On s tou premiérou uspěl a postupně se rozjeli další věci. Pak už se rozvíjely další projekty jako třeba Cirkus Mlejn.

Čím to je, že se právě nový cirkus v posledních letech tak rozvinul?
Myslím, že se všechno sešlo v pravou chvíli. My jsme ve skrytu duše tušili, že projekt může fungovat. Znali jsme mezinárodní kontext a měli i podporu ze zahraničí. Bylo to tedy tak trochu ve vzduchu. Cirkus diváky vždycky táhl riskem a unikátními dovednostmi. A když je tady ta možnost si to i vyzkoušet, je to velmi lákavé.

Každopádně je to hlavně dřina a pro některé lidi z našich kurzů je to i forma fyzického vybití. Lidé k nám chodí také za partou. Cirkus má tu úžasnou schopnost, že lidi stmeluje. Navazují se nová přátelství. Je to tvůrčí prostředí, ve kterém vás nikdo nesoudí, ale všichni se vzájemně podporují.

Lidi se u vás musí spolehnout v mnoha ohledech na sebe, ale zároveň se učí spolupráci...
Přesně tak. Když visíte v šestimetrové výšce a zrovna se vám nepovede nějaký trik, tak je fajn cítit, že tam je někdo, kdo vás chytí. A na druhou stranu při samotném vystoupení, třeba při závěsné akrobacii na šálách, to za vás už nikdo neodmaká.

V 90. letech jsme šli jako děti ven na plácek s míčem nebo hokejkou a tenisákem. V dnešní době možná děti nacházejí nové formy aktivit, třeba právě u vás. Rodí se podle vás nový trend?
Rodiče často hledají trochu alternativu k tradičním sportům. Chtějí, aby se děti hýbaly a zároveň byly v tvůrčím prostředí a v tom je cirkus ideální. My nejsme výkonnostní spolek. Klademe hlavní důraz na to, aby děti vytvořily partu. Pomáhali si a tvořili spolu. Je to do určité míry sportovní dovednost, protože v každé lekci mají nějaké rozehřátí, základy akrobacie a pak si zkouší různé další disciplíny.

Nakonec ale pod vedením lektorů spolu zkouší malé představení. Ale pořád je to o partě. Pak spolu i dělají představení. Máme propracovaný systém, jak se s dětmi pracuje a neustále řešíme metodiku výuky. Proto také chceme, aby se naši trenéři v tomto směru pořád vzdělávali. Jezdí po různých školách v Evropě a učí se učit děti.

Nějaké úspěchy už jsou za těch několik let vidět?
My máme v kurzu maximálně čtrnáct dětí a na ně jsou dva lektoři, což pořád zaručuje určitý individuální přístup. Když se třeba někdo chce víc věnovat žonglování, tak se na to vždycky najde čas, kdy se mu trenér věnuje.

Když pak vidíme, že to někdo chce dělat opravdu víc, tak se snažíme nabídnout víc a pracujeme s nimi individuálně. A právě je také můžeme připravit na přijímací zkoušky na zahraniční cirkusové školy. Teď jdou na takovou školu do Rotterdamu přímo z Cirqueonu dva lidi, loni to byl jeden. A sledovat, jak rostou ve skutečně profi podmínkách, je pro nás velkým zážitkem. Evropě posíláme to nejlepší.

V Česku se profesionální cirkusová škola nechystá?
Mluví se o tom, ale stále chybí i dostatek kvalitních učitelů. Aktuálně jsme schopní připravit mladé lidi na školu v zahraničí. Je to fenomén střední Evropy, kde se profesionální vzdělávání aktuálně stalo tématem. Hodně se to teď řeší. Podobně je na tom třeba Polsko nebo Maďarsko. Trochu tedy věřím v naše děti a těším se, až se vrátí lidé z těch zahraničních škol a za pár let přijedou jako profesionálové a začnou učit. Potřeba dalšího vzdělávání je u nás každopádně dost živá. Ale chce to opatrně, protože zodpovědnost je veliká.

Kolik vlastně kurz u vás stojí?
Základní cena je 2400 korun pro dětské kurzy. Mají v tom patnáct hodinu a půl dlouhých lekcí plus jedno vystoupení, takže zhruba 160 korun na lekci. Dospělí platí o něco víc. Snažíme se ty ceny držet poměrně nízko. Nejsme Sokol, jsme nezisková organizace, takže níž jít nemůžeme. Musíme platit, nájem, lektory a celé zázemí.

Profesionální soubory pak mají residence, to znamená prostor ke zkoušení zdarma. Samozřejmě bez grantů bychom si nemohli takový servis pro umělecké skupiny dovolit. Čerpáme jak z tuzemských grantů na celoroční činnost, tak i z Evropské unie. Hlavně z té kulturní oblasti. Nový cirkus je umění, založené na fyzické dovednosti hraničící se sportem, ale je to umění, ne soutěž.

Chystáte také festival Cirkus na lodi, který probíhá tento týden. Na co se můžou lidi těšit?
Už dlouho jsme mluvili o možné spolupráci s Lodí tajemství, to prostředí je naprosto jedinečné. Letos se to konečně sešlo. A tak se začaly nabalovat nápady a vznikl z toho festival, který bude jak na Lodi, tak na náplavce. Přeci jen loď tajemství není úplně cirkusový prostor, takže tam bude víc pohybové divadlo, klaunská tvorba a žonglování.

Závěsná akrobacie a také několik pouličních klaunských představení pak budou na náplavce. Všechno to jsou lidé propojení s Cirqueonem a nebo mladí studenti, kterým dáváme prostor. Cílem je si to užít a nalákat lidi na cirkusová představení. V sobotu pak budou probíhat workshopy. Jeden z nich bude takzvaný Family cirkus, kdy cvičí rodiče s dětmi a můžou si pak cvičit i doma v obýváku. Pro obě strany je to velká zábava. Druhý workshop bude pak volný pro kohokoliv, kdo si bude chtít vyzkoušet žonglování či balanční techniky. Večer vše zakončíme kabaretem našich teens.