Dávejte pozor na zloděje z Karláku

Máte v rukávu nějakou historku, která se týká výhradně hlavního města? Většina městských legend je mezinárodních. Příkladem pražské však může být třeba historka o dívce, které umře její velký pes a ona jej veze metrem v obrovském kufru. U nefunkčních eskalátorů na Karlově náměstí se jí nabídne galantní muž, že jí sním pomůže do schodů – vyklube se z něj ale zloděj askufrem uteče. Tento příběh je oblíbený například v New Yorku, ale unás se většinou odehrává vmetru. Dalšími legendami může být lidové vysvětlení záhady tenisek pověšených na drátech na místě bývalého Stalinova pomníku na pražské Letné, či starý příběh otramvaji na Flóře, který pochází už z 60. let 20. století.

Obálka dalšího pokračování Černé sanitky od Petra Janečka

Městské legendy ve vaší knížce tentokrát střídají hoaxy. Jaký je rozdíl mezi hoaxem a legendou?
Hoax je neověřená a většinou nepravdivá zpráva kolující na internetu – pomocí přeposílaných e-mailů, statusů na sociálních sítích či zpráv. Jeho cílem je obvykle mást veřejnost nepravdivým informováním o záležitostech veřejného zájmu, „trolení“ – tedy dělání si legrace z naivních uživatelů, nebo výdělek pro jeho tvůrce či šiřitele – pomocí přeposílání, odkazování, „lajků“ a kliků. Někdy slouží i jako skrytá reklama, politická propaganda nebo ovlivňování veřejného mínění. Hlavní rozdíl mezi hoaxem a legendou je takzvaná intencionalita – tvůrce či šiřitel hoaxu obvykle ví, že je jeho zpráva nepravdivá. Klasické městské legendy byly také daleko častěji šířeny ústně, a lidé jim často sami věřili – nebo je předávali dál proto, aby varovali své blízké.

Čtvrtý díl Černé sanitky je velký úspěch. Napadlo vás při psaní té první, jaký hit vám pod rukama vzniká?
Úplně ne. První díl Černé sanitky vyšel v roce 2006 aměl být určen hlavně odborníkům a studentům – proto seznam literatury, poznámky apodobně. Nakonec se kniha zalíbila i širší veřejnosti, hlavně asi proto, že lidé znali tyto historky ze svého života. Nejvíce mne potěšilo, když se mi ozývali lidé, kteří prý vůbec nečtou knihy, ale ta moje je zaujala – mohli se díky ní třeba konfrontovat skamarády v hospodě či s kolegy v práci, že příběhy, které vyprávějí, se nikdy skutečně nestaly, ale jde o fikci, novodobý městský folklor. Nakonec se kniha dočkala i divadelního, rozhlasového a televizního zpracování.

Jaká byla vůbec první legenda, kterou jste si kdy zapamatoval?
Váhám mezi třemi – v dětství na konci 80. let jsem se bál titulní černé sanitky, která měla údajně jezdit po Praze a unášet děti na orgány. Dále jsem naivně věřil tomu, že na koupališti v Praze-Podolí dávají na tobogán žiletky Romové, aby se nic netušící lidé pořezali. A jako téměř každý jsem se smál takovým těm černohumorným historkám o bizarních úrazech, které třeba písňově zpracovává písničkář Ivo Jahelka. Impuls k jejich výzkumu asi nastartovala chvíle, když jsem se v odborné literatuře v USA, Německu či Polsku setkal súplně stejnými legendami, které jsem znal i od nás. To byl první krok k jejich srovnávacímu studiu.

Nyní jsou populární také koronavirové fámy. Máte je v knize také. Je nějaká, která vás překvapila?
Koronavirus byl skutečně hlavním tématem fám a městských legend od března 2020, a je jím dodnes. Nejvíc mne asi překvapila legenda o lidech, kteří se šli nechat testovat na covid-19. Zaregistrovali se, ale v dlouhé frontě se jim nechtělo čekat, a tak šli domů. Ačkoliv se neotestovali, přesto jim druhý den přišla SMS, že jsou pozitivní! Legenda byla překvapivá kvůli dvěma hlavním skutečnostem – jednak se šířila hlavně ústně, což je v době sociálních sítí už poměrně vzácnost, a jednak určitým způsobem předpověděla realitu – několik případů, které byly vzdáleně podobné jejímu ději, se totiž skutečně na konci roku 2020 přihodilo. Samotná legenda byla ale daleko starší, začala se šířit už vzáří.

Jakou knihu si od vás přečteme příště?
Letos bych rád vydal pokračování knihy Krvavá Máry ajiné strašlivé historky, věnované současným duchařským příběhům a vyprávěním o paranormálních jevech, opět nasbíraných z ústního podání. Výhledově chystám i knihu o kolektivním lidovém humoru – vtipech, anekdotách, ale i internetových memech.