Udělal jste alespoň nějaký pokus v dálce?
Zkusil jsem si jednou naplno rozběh a to stačilo. Bolelo to. Stovkou se to rozdráždilo. Čekal jsem do poslední chvíle, jestli se to zlepší. Bohužel se tak nestalo.
Jak jste se cítil ráno?
Cítil jsem se dobře, nebylo to nic strašného. Lehce jsem to cítil, když jsem šel do treter. Říkal jsem si, že by to nemuselo být až tak špatný. Při tréninku jsem to včera cítil, ale nebylo to takové, jak teď po té stovce.
Nelitujete toho, že jste na olympiádu jel?
Ne ne. Kvůli olympiádě jsem tuhle sezonu makal nejvíc za celý čtyři roky. Možná to bylo špatně v těch letech tomu tolik dávat. I kvalifikace byla náročná. Ale když už jsem se sem dostal, tak jsem věděl, že budu bojovat a doufat až do poslední chvíle. Věřil jsem, že to vyjde.
Jak se vám závodilo na stadionu plném bouřících diváků?
Je to fantastické. Zažil jsem to jen jednou v Sydney, že by přišlo ráno tolik lidí. Těšilo mě, že jsem měl takový ohlas, když mě představovali. Tam jsem věděl, že do stovky půjdu naplno.
Jaké pocity u vás těsně po odstoupení převládaly?
Zklamání.
Zkusíte závodit ještě další rok?
Určitě, opravdu už naposledy. Motivací je pro mě i padesátý desetiboj nad 8000 bodů. Šedesátku už asi nestihnu. Pak se vrhnu na něco jiného.
Hodně lidí tvrdilo, že jste měl nechat účast na olympiádě Adamu Helceletovi. Jak se na to díváte vy?
Já bych mu to nechal, kdyby to šlo. Jakmile jsem cítil, že to s tou nohou nepůjde, tak jsem napsal Tomášovi Dvořákovi, z vlastní vůle, nemusel jsem. Bohužel už to nešlo. Z pohledu celého roku ale nevidím důvod. Dal jsem tomu minimálně stejně, jako Adam. Dřel jsem, odpíral si spoustu věcí, takže když jsem se kvalifikoval, tak netuším, proč bych to měl někomu jinému nechat, pokud jsem byl zdravý. A já jsem zdravý do poslední chvíle byl. Noha mě začala bolet před čtrnácti dny.
Strážce streamu
