Jaké to bylo vstoupit do dospělosti z dětského domova?
Když jste v dětském domově, říkáte si, že to v tom „dospělém životě“ bude jednoduché a právě naopak. Musíte si zařídit plno věcí sami. Naštěstí jsem narazil na skvělý dětský domov, který mě na život připravil skvěle. Nyní bydlím v centru Sámovka v Praze - je to něco jako dům na půli cesty - každý klient má svého klíčového pracovníka, který mu pomáhá s různými problémy. Ovšem můžete tu bydlet pouze rok, poté vám ale pomůžou si najít své vlastní bydlení. Platí se tady nájem tři tisíce korun. A to bydlím na okraji centra.
Kde si na nájem vyděláváte?
Mám to čtyři minuty do centra a život v Praze nabízí plno pracovních možností. Započal jsem vše chozením na brigádu do jednoho marketu jako pokladní. Víte, strašně moc rád komunikuji s lidmi. A od září budu stevardem ve žlutých autobusech jedné společnosti. Což byl také jeden z mých snů. Ovšem nadále se snažím pomáhat dětem, které ještě jsou v dětských domovech.
Měl jste také celou řadu aktivit již v domově. Co vám zatím šlo nejlépe?Mezi mou první patří časopis Zámeček, který je distribuován do dětských domovů v celé České republice. Jsem šéfem dětské redakce. Tvoříme tu různé reportáže z akcí, ankety, komunikujeme s ministerstvy, děti nám píšou své zážitky, je to super aktivita, která mi zůstává do dneška. Další mojí aktivitou je točení vlogů na sociální síť youtube, kterými jsem už oslovil čtyřicet tisíc lidí. Mým největším snem však je být reportérem. Chodím na různé stáže do médií a moderuji. To je to, co mě baví a naplňuje.
Jde vůbec tolik činností skloubit s pobytem v dětském domově?
Naopak. Právě díky dětskému domovu mohu dělat to, co mě baví. Přišel jsem s tím, že bych psal do časopisu, nebyl žádný problém. Poté jsem psal i do našeho regionálního deníku různé články a i na web dětského domova. Díky dětskému domovu jsem se také začal objevovat ve větších médiích.
Setkáváte se někdy s předsudky, vztahujícími se k původu v dětském domově?
Na základní škole na mě koukali skrz prsty učitelé i spolužáci. Došlo i na šikanu. Srovnalo se to až na střední. Nyní bych řekl, že je to pro mě spíš bonus navíc. Každý, pro koho jsem kdy cokoliv dělal, si mě stejně našel na internetu. Vždycky mi ale říkali, že jsem díky svému původu mnohem snaživější, už jen proto, že chci jít ostatním dětem systému příkladem.
 |
