Co jste o zemi v srdci Evropy věděla, než jste do ní před osmi lety zavítala?
Vlastně jen dvě věci! Že tady jsou ty nejhezčí holky na světě, což do mě neustále hustil jeden kamarád na univerzitě v Bogotě. A pak jsem už jen věděla, že nejste Československo.
Jaký kulturní šok vás přivítal?
Největší fackou bylo, když mi na moje narozeniny všichni kamarádi jen potřásli rukou a neobejmuli mě. A ještě jedna věc: v Kolumbii se tykání a vykání volně zaměňují, kdežto tady je to striktně dodržované.
Co vás mile překvapilo?
Před Prahou jsem ještě bydlela v Německu a také ve Francii, kde jsem měla neustále pocit, že se na mě lidé dívali trochu svrchu. Tady jsem se od začátku cítila vítaná, lidi zajímalo, proč jsem si tuhle zemi vybrala, a často nechápali, že jsem se raději nerozhodla například pro Berlín nebo Vídeň. Je to skvělý a výjimečný pocit. Fakt! To mě ohromně překvapilo.
Jaké mají Češi povědomí o Kolumbii?
Bohužel se mi docela často stává, že mně lidé říkají vtipy o drogách a narcos (drogové kartely – pozn. redakce). Jenomže „zábavné drogy“ v Evropě pro mě znamenaly roky strachu, bomb, úmrtí, násilí, mizení lidí a fakt, že Kolumbijci mají špatnou nálepku po celém světě. Mnohem víc mě baví, když se sejdu s Čechy, co se zajímají o fotbal a zeptají se mě na lidi jako fotbalisté Higuita, El Pibe Valderrama, Falcao a James Rodriguez. Nebo vědí, že Shakira je taky Kolumbijka.
Už padla řeč o kráse Češek. Ale jací jsou čeští muži? Co oceňujete na svém manželovi?
Já bych nerada zobecňovala. Znám hodně odlišných českých mužů. Na svém manželovi oceňuji, že má sociální inteligenci, je citlivý k rozdílům mezi našimi kulturami a je ochotný se mnou hledat společnou cestu. Je super tvůrčí, aktivní a podnikavý. Teď třeba pořádá anglická on-line setkání pro lidi z celého světa pod hlavičkou JIRI English.
S Jiřím jste se vzali, máte spolu děťátko. Jaké je to být v Česku matkou?
Je to vyloženě fajn. Zároveň vidím, že normou tady je, že o dítě se především stará matka, zatímco v Kolumbii je dítě součástí celé velké rodiny. Tady matky tak často zůstávají v jedné velké matkovské bublině, jsou trochu mimo společnost a hůř se jim vrací zpět. V Kolumbii je od začátku těhotenství partner více zapojený do celého procesu.
A co další dítě a plány do budoucna?
Myslíte našich budoucích 18 dětí? Ne, to je sranda, ale když jsem byla malá, vždycky jsem si říkala, že chci mít 19 dětí. Můj hlavní plán je užívat si naši rodinu a také vlévat energii do nových kreativních projektů. Před pár lety jsem tady v Praze začala vyučovat tanec a vytvořila jsem projekt Dance with joy, kde jsem učila latinskoamerické tance ne opakováním naučených kroků, ale hravou formou, jak jsem se to naučila já v Kolumbii. Najít mě můžete na sociálních sítích jako @imdancewithjoy. Ráda bych také znovu udělala reprízu své autorské hry Den před svou smrtí nezemřeš. Jsem zvědavá, jak mě poporodní život inspiruje při kreativním psaní.
