Čerstvý držitel Latin Grammy a Medaile za kulturu přijíždí do Prahy se svou kapelou a synem Tomatitem Hijem představit v rámci festivalu Kytara napříč žánry svou poslední desku Soy Flamenco. „Praha mě před devíti lety opravdu nadchla, vždycky jsem se chtěl k vám vrátit. České publikum rozumí kytaře, dokáže ocenit hudbu a vnímat flamenco,“ říká pro Metro Tomatito, jehož nová deska je podle jeho slov mnohem osobnější než předešlé a na které také ožívá legenda flamenca Camarón de la Isla.
Do Prahy přijíždíte se svým synem. Jaký vlastně je? Už hraje lépe než vy?
Hraje lépe, než když mi bylo tolik, co jemu. Chybí mu však disciplína a musí ještě studovat. Je to poprvé, kdy se mnou vyjel na turné, vypadá to však, že se mu život „pod dekou a na cestách“ líbí. Chybí mu životní zkušenosti, ale těší mě, že vykročil správným směrem.
Jak se váš syn dostal ke kytaře? Dobrovolně, sám od sebe, nebo jste ho k tomu vedl vy?
Kytaru vzal do rukou ještě dřív, než začal chodit. Je to můj jediný kluk a samozřejmě že chtěl pokračovat v mých stopách. Já jsem ho musel jen popostrčit, pak už mu to začalo jít samo od sebe, má mimořádný sluch, prostě se pro flamenco stejně jako já narodil.
Do Prahy přijíždíte představit svoji novou desku. Můžeme očekávat také starší kousky, například z desky Aguadulce?
Ano, budeme hrát jak staré, tak i nové věci. Vždycky do výběru zahrneme soleá (andaluské písně – pozn. redakce), mohou mít jiná slova, falzet, ale vždycky soleá z Aguadulce a dalších nahrávek hrajeme a to samé jsme si připravili i pro Prahu. Vypůjčil jsem si také něco z jazzu, jednu tureckou skladbu a zahraju i argentinské tango. Zbytek bude ryzí flamenco.
Jak dlouho jste na nové desce pracoval?
S deskami je to jako s dětmi. Než vyrostou a dospějí, uteče hodně vody. Začínal jsem a znovu se ke komponování vracel několikrát. Nová deska tak vznikala přes rok, protože díky bohu mám i mimo Španělsko hodně práce.
A v čem je z vašeho hlediska nová deska jiná v porovnání s předchozími?
Je mnohem osobnější, bližší, s komerční deskou to nemá nic společného. Námět u skladby El regalo pochází od Camaróna, který mi ho kdysi daroval. Paco de Lucía a já jsme k němu napsali hudbu a na výsledek, který z toho vznikl, jsem velmi pyšný. Camarón, ať je mu země lehká, na této desce opět ožívá.
Byl jste první flamencový kytarista, který vystoupil v Royal Albert Hall, kam tehdy přišlo přes dva tisíce posluchačů. Jak na tento koncert vzpomínáte?
Teď už nemám tak bystrou paměť jako tehdy, ale vzpomínám si, jak výbornou akustiku Royal Albert Hall má. Přišlo tam tehdy hodně Španělů, kteří žijí v Londýně. Do hlavního města Velké Británie jsem se vrátil ještě mnohokrát, ale je těžké, aby se kouzlo oné noci opakovalo.
