Házeli se mnou, jak s rytířem

Klečím na žíněnkách a modlím se ke svatému Michaelovi, ochránci vojsk. Dnes si zkusím trénink ringenu a parta, která mě vzala mezi sebe, se hlásí k tradici cechů, které měly za patrony svaté. Modlitba má být i takovou meditací a přípravou mysli na to, že se jde trénovat. 

Ringen Club Praha se zabývá studiem a rekonstrukcí historického zápasu. Takového, který ve středověku využívali rytíři v boji nebo pak i lidé jako sport a kratochvíli. Laik by to přirovnal  k judu a řeckořímskému zápasu.

Po modlitbě následuje jóga. Nikoliv proto, že by ji snad rytíři před bojem dělali, ale je to prostě ten nejlepší způsob, jak se protáhnout.

Protože se při ringenu často padá, po rozcvičce následují kotouly, přemety, hvězdy a stojky. Od zdi ke zdi. Hala je dlouhá zhruba třicet metrů, a tak se mi točí svět. Tolik kotrmelců jsem udělal naposledy na základní škole.

Jak začít Pokud si chcete vyzkoušet, jak se zápasilo ve středověku, tak si na Facebooku najděte stránku Ringen Club Praha. Jsou zde kontakty na vedoucí klubu a také fotky z pár tréninků. Parta trénuje každé úterý v Centru sportu ministerstva vnitra v Bubenči.

Po leteckém okénku jdeme zkoušet kusy. Tedy chvaty. Mě si do parády bere jeden z vedoucích klubu, Robert. Protože ho zajímá historie medicíny a pracuje jako fyzioterapeut, tak mu ale všichni říkají Felčar. 

Navzájem se držíme a soupeř dává svou levou nohu za moji pravou, levou rukou mě bere za levé stehno a tělem jde pode mě. Mou levou nohu bere i pravou rukou a já letím na zem. Bez použití síly, jen kvůli tomu, že jsem vyveden z rovnováhy. Já vstávám rychle, ale rytíř v těžkém brnění by ležel asi déle a to se mu asi v bitevní vřavě stalo osudným.

Co se jak dělá, kluci z klubu vyčetli ze starých německých spisů. Například Fabian von Auerswald v šestnáctém století vydal obrázkovou knihu Umění zápasu. Nadšenci  z oddílu si ji nastudovali.

Zkouším chvat neboli kus i já. Noha, ruka, švih, a o patnáct kilo těžší soupeř leží na zemi. Super. Bylo to snadné.

Následuje zase trochu létání. Kluci se rozdělí na dvě party. Lehčí a těžší. Doprostřed tělocvičny se dají dvě žíněnky a zápasníci své soupeře házejí na ně. Je to sranda. Párkrát padám na záda, párkrát hodím se soupeřem.

Blíží se konec tréninku, a tak se jde zápasit. Cíl je soupeře srazit a donutit ho se vzdát. Jako frajer vyzývám jednoho z kluků. Chytneme se a jdeme na to. Vzpomínám na chvaty, které jsem se učil jako malý na judu, ale soupeř se zahákovat nenechá. Zkouším tedy jeden z kusů, který jsem dnes trénoval. Chytám soupeře za stehno, ten však využívá, že mám ruce dole, a začne mě škrtit. Ano, i to se může. Však je cílem zneškodnit soupeře. Souboj rychle vzdávám. Zdá se, že se soupeř ani nezapotil.