Co jste cítila těsně po závodě?
Strašně se mi ulevilo. Hrozně jsem tu medaili chtěla, věřila jsem si, že ji získat můžu. Bojovala jsem až do konce, neměla jsem tam už vůbec žádné síly navíc.
Před olympiádou se tolik nedařilo. Co jste si tehdy říkala?
Že se to musí někdy zlomit, že to není možné, aby se mi pořád lepila smůla na paty, když tomu dávám všechno. Věřila jsem, že se to podaří tady. Musím poděkovat Jaroščuk, že mě předběhla, protože kdybych získala medaili na mistrovství Evropy, tak bych tu medaili tady neměla. Nic bych na sobě nezměnila.
Co jste změnila?
Hlavně psychiku. Byla jsem silná, nepoznávala jsem se. Šla jsem do závodu, že o nic nejde, vůbec jsem neměla trému. Cítila jsem se jinak, než před těmi minulými finále.
Jak se to člověk naučí?
Začala jsem spolupracovat s Alexandrem Kubáčkem, na kterého mi dal kontakt Tomáš Dvořák. Oslovil víc atletů, ale jen já jsem ho využila. Ten mi hrozně pomohl s psychikou. Byla jsem u něj asi jen čtyřikrát, nebyl čas, ale jak je vidět, tak se to otočilo. Je z toho bronz. Je to hlavně o tom nestresovat se na tu jedinou věc, na to získat medaili. Radovala jsem se tady z každého okamžiku, myslela jsem pozitivně. Radovala jsem se z toho, že vlastně jsem na olympiádě, z každého dne. Proběhnout se tady je samo o sobě super. Takže spíš v tomhle duchu jsem ke všemu přistupovala.
Věřila jste po ME v Helsinkách, že byste mohla mít medaili na olympiádě?
Samozřejmě nevěřila. Tam jsem byla tak strašně nešťastná, že jsem si říkala, že to snad ani není možný. Teď to beru tak, že všechno zlý je k něčemu dobrý. Odrazila jsem se úplně ode dna a řekla si, že s tím musím něco udělat.
Jak jste si užívala oslavy po závodě?
Užívala. Byla to paráda!
I bez medaile, kterou jste ještě ve středu nedostala?
Tak samozřejmě jsem se na ni hodně těšila, ale věděla jsem, že mi ji za chvíli pověsí na krk, tak jsem to vydržela.
Máte už na ni místo doma?
Nemám, ale určitě nějaké vymyslím.
Ještě zpět k vaší psychice. Za zlato tedy může metoda reiki, kterou praktikoval pan Kubáček?
Ono to nebylo jen reriki. On mi pomáhal i psychicky naladit se na pozitivní vlnu, abych se moc netrápila.
Byli jste v kontaktu i před závodem?
Byli, psal mi hodně maily. Napojoval se na mě na dálku. Říkal, že prožívá všechno se mnou, že mi posílá energii. Jde o to, aby tomu člověk věřil.
Cítila jste tu energii na startu?
Určitě. To jsem byla úplně jiný člověk než v Helsinkách. Už od rozběhu. Fakt sebevědomá, věřila jsem si. A o tom to asi je. Člověk musí jít do závodu s tím, že na to má.
