Oproti klasické učebně mají žáci základní školy Weberova na Praze 5 navíc ve třídě webkameru, paní učitelka má na stole notebook a místo zelené tabule s křídami mají interaktivní tabuli.
Impulzem pro instalaci interaktivních zařízení byl nemocný spolužák Libor Svoboda.
„Snažím se se synem chodit do školy, co to jde – i s kapačkou v batohu,“ říká maminka Iva Svobodová, která se stará o Libora, který má zavedený centrální žilní katetr. Ten ho zásobuje potřebnými živinami, protože mu nepracují správně střeva.
Minulý rok se učil Libor přes Skype. „Bylo to daleko pasivnější. Sama u sebe to vidím, když si nasadím sluchátka a sleduju nějaký on-line seminář, tak je to hrozně pasivní. Pozornost za chvíli otupí,“ vysvětluje učitelka Alexandra Gabrišková, proč hledali jiné řešení.
Známky dostávají, i když se učí z domova
„Oproti tomu tento program vtáhne do dění i ty nemocné. Můžou interaktivní školní tabuli ovládat myší z domova (například psát, rýsovat, vyplňovat cvičení) nebo práci dělat na počítači a pomocí nasdílené plochy učiteli a třídě ukázat svůj výsledek. A já je mohu rovnou oznámkovat,“ vysvětluje výhody nového systému Gabrišková.
Zprvu Libora nechtěli lékaři po operacích zatěžovat školou. „Když pak viděli, jak sedí v posteli, má noťas na stolečku a svítí jako sluníčko, takže alespoň na dvě hodiny za den přestal myslet na to, že mu je špatně, že ho někde něco bolí, tak přiznali, že to není špatný nápad,“ dodává Iva Svobodová.
Ačkoliv byl celý set pro vzdálenou výuku včetně interaktivní tabule zprvu zapůjčen jen pro Libora, využívá ho teď z domova skoro celá třída. „Nabídli jsme stažení softwaru rodičům. Stáhlo si to asi 18 dětí z 26, a když jsou nemocní, tak toho využívají,“ říká maminka Svobodová.
Jak to funguje v praxi
|
„Děti nejvíc baví závody, kdy se celá třída včetně dětí z domova rozdělí do čtyř družstev. Na tabuli odpovídá postupně každý z celého družstva na otázky. Vyhrává družstvo, které odpoví co nejrychleji na všechny otázky,“ vysvětluje učitelka Gabrišková.
Prakticky se tak naučí probíranou látku a navíc je to formou hry přes interaktivní dotykovou tabuli.
Překonání ostychu
Je třeba uvědomit si, že děti nejsou vždy samy doma a rodiče jsou zvědaví. „Člověk musí překonat ostych z toho, že je pod drobnohledem jiných. Hodina je tak otevřená. Ale je pravda, že po čase jsem na to úplně zapomněla. Až když jednou děti zlobily, rozčílila jsem se trochu víc. Říkala jsem si pak, v kolika domácnostech jsem asi byla slyšet,“ vzpomíná Gabrišková.
„Rodiče se ze začátku taky báli a argumentovali tím, že jim vidíme do bytu. Ale stačí si vypnout kameru a používat jen chatovací okýnko. Navíc lze vypnout i mikrofon,“ dodává Gabrišková.
„Díky moderním technologiím posouváme možnosti vzdělávání do 21. století, kdy umíme zapojit do výuky i všechny nemocné děti, ale také komunikovat s žáky partnerských škol kdekoliv v zahraničí,“ říká Petr Borovička z AV MEDIA, která systém s interaktivní tabulí škole půjčila.
 |
