V zimě jste si užili turné se souborem Lúčnica, jak na to vzpomínáte?
Rozhodně jako na jednu z nejvýraznějších a nejkrásnějších spoluprácí v historii IMT Smile. Podařilo se nám s hudebně-tanečním projektem Made in Slovakia oslovit široké spektrum diváků a zaznamenat obrovský, až nevídaný, úspěch.
Tato spolupráce však ještě tak úplně neskončila. Jsme právě ve fázi přípravy filmu z těchto velkolepých představení, které jsme s Lúčnicí absolvovali. Ve slovenských kinech by se měl objevit už letos na podzim.
Nyní se do Prahy vracíte s akustickým koncertem. Jak vás napadla tahle varianta a jak moc těžké je upravit některé písničky?
V IMT Smile experimentujeme s úpravami naších skladeb prakticky odjakživa. Mnoho lidí reaguje na naše koncerty s tím, jak se jim líbí, že jsou jejich oblíbené písničky vždy zahrané, či zazpívané jinak. Program Acoustic je však zatím našim nejosobnějším provedením. Skladby hrajeme v akustické podobě, řadu z nich v takové, jak vznikaly na úplném začátku jejich tvorby.
Zároveň jsou tyto Acoustic koncerty výjimečné i tím, že se v nich představím ne jen jako muzikant a zpěvák, ale i jako vypravěč. Je protkaný veselými příhodami o kapele a jejích členech. Celé je to velmi spontánní a prostor mají i diváci, kteří s námi můžou komunikovat, ptát se nás na věci, které je zajímají. V Praze se právě takto akusticky uvidíme už za pár dní, 4. června v Paláci Akropolis.
Na co nejraději vzpomínáte za těch 20 let s IMT Smile? Máte nějakou zábavnou příhodu, která se traduje?
Rád vzpomínám na úplné začátky kapely. Jak moc jsme chtěli dělat hudbu, hrát koncerty a vydávat alba a jak jsme se nenechali odradit, šli si tvrdohlavě za tím, o čem jsme snili. A vyplatilo se to! Často se s přáteli smějeme tomu, že dvacetiletá historie IMT Smile je tak trochu i historií velké části slovenské hudební scény.
V IMT Smile začínala Katarína Knechtová, která je dnes na úspěšné sólové dráze, či Peter Bič, který má také teď svojí kapelu. Hráli s námi téměř všichni přední slovenští muzikanti. Každá etapa IMT Smile byla něčím výjimečná a vždy trochu jiná, než ta předešlá, či budoucí.
V prosinci chystáte k výročí ještě dva koncerty na Slovensku. Na co se tam můžou fanoušci těšit?
Právě k 20. narozeninám kapely jsme připravili pro fanoušky na prosinec velkou show s názvem hiSTORY. Bude to něco na hranici koncertu a představení, opět v režii Jána Ďurovčíka. A právě tam se představí téměř všichni, kteří kdesi v IMT Smile fungovali.
Bude to něco jako příběh kapely přesně tak, jak se opravdu stal, jak se kapela v průběhu let měnila, vyvíjela. Mezi hosty nebude chybět vzpomínaná Katka Knechtová, Marián Čekovský, Peter Bič, celá zakládající sestava, ale i muzikanti, jako například Martin Valihora.
Máte nějaké rituály a netrpíte občas ponorkovou nemocí?
U nás se sestava kapely vždy po pár letech mění, většinou tu ponorku ani nestihneme mít (smích). Ale ne, teď vážně, s kapelou trávíme čas na koncertech, v autě při přejezdech, ale občas spolu zajdeme na pivko i ve volném čase, takže žádná ponorka, jsme fajn parta a kámoši.
Co se rituálů týče, máme jich víc, ale takový nejdůležitější je, že vždy musím mít v zadní kapse kalhot kytarová trsátka. Vždy, nejen když jdu na koncert. Zvykl jsem si na to. Pár mi jich manželka už i vyprala, když je zapomněla vyndat, ale zkrátka trsátka v kapsách musím mít vždy.
Které osvědčené písničky určitě nemůžete na žádném koncertu vynechat?
Asi by nám to fanoušci neodpustili, kdybychom vynechali klasiky jako Opri sa o mňa, či Exoticu. Mám ale to štěstí, že mě moje skladby zatím neomrzely, mám je všechny stále rád. Takže žádnou z nich nemusím hrát na sílu jen proto, že by si to fanoušci přáli.
Co byste chtěli ještě v hudbě dokázat? Chystáte další album?
Stále mám plnou hlavu nových nápadů. Ať už skladatelských, nebo co se týká zajímavých spoluprácí a projektů. Myslím, že se mám stále kam posouvat a přicházet s novými věcmi, písničkami a alby. Právě za pár dní se chystám do pražského studia Sono mixovat nové skladby, které jsme s kapelou nahráli v Los Angeles. S nimi přijde určitě i nové CD.
