Jiří Kreipl začal cvičit jako sedmiletý v roce 1933. „Rok předtím jsem onemocněl velmi těžkým hnisavým zánětem pohrudnice. Tenkrát nebyla antibiotika. Měl jsem měsíc trubičku v zádech, odkud ze mě vytékal hnis,“ vzpomíná Kreipl na chvíli, kdy se vrátil z nemocnice. „Musel jsem stále ležet na jednom boku, tak jsem byl pokroucený. Lidi říkali, že už se nikdy nenarovnám a nebudu muset na vojnu,“ říká. Ale dva měsíce poté, co ho pustili z nemocnice, nastoupil do Sokola v Radotíně.
Později i závodil za Sokol jako žák. „Vzpomínám si na slet v roce 1938. Bylo to těsně před válkou a i my děti jsme cítily tu atmosféru ohrožení fašistickým Německem. Na podzim zabrali Sudety a druhý rok nás okupovali,“ říká. Roku 1940 Sokol zakázali.
„Mám rád Kampu, kam jsem chodil cvičit asi 62 let. Jezdili jsme dřív taky na Vltavě a na Čertovce. Slalomáři měli půjčené branky a jezdil se tam kratší závod,“ vzpomíná na dobu, kdy působil na Fakultě tělovýchovy a sportu. „Jezdil jsem tehdy na kánoi na šlajsně pod Karlovým mostem, to se tehdy mohlo. Taky jsme se tam cvakli,“ říká Kreipl. „Mohli jsme nacvičovat, jak vjet do komory a jak se vytáhnout. A pak jsme pluli třeba k Jiráskovu mostu a zase zpátky,“ dodává.
Pohyb ho provází každý den
Ještě letos cvičil v Sokole kondiční gymnastiku. „Teď především děláme protahovací cvičení. Posilujeme břišní, zádové a hlavně svaly trupu,“ popisuje Kreipl poslední lekce, které měl v Sokolu v Tyršově domě na Újezdě. Kvůli zvýšení nájmu se totiž přestěhoval z pražských Nuslí do jižních Čech blízko k dceři.
„Cvičím každé ráno pět deset minut, víc ne. Máme doma dva pejsky, s nimi chodím dvakrát denně ven. Pak se občas protáhnu s dvoukilovými činkami,“ vypráví a dodává: „Vždycky říkám, že je potřeba cvičit úměrně věku, kondici a okolnostem.“
Podle něj má každá doba své potřeby. „Dneska lidi nechtějí cvičit na značkách, dřív se totiž v práci hodně naběhali a nachodili. A potřebovali spíš protahovací cvičení, která se dělala na značkách nebo na nářadí. Cvičení na nářadí mělo velkou výhodu v tom, že se do tělocvičny vešlo i padesát lidí,“ dodává.
Sokol je dnes modernizován. „Zachovává si ideál z předválečné doby, ale zařadil mnoho nových cvičení. A zase některá zmizela. Třeba za Tyrše byl skok o tyči. Bylo to z branné výchovy vojáků, kdy skákali přes zákopy s tyčí,“ říká.
Jeho recept na dlouhý zdravý život? „Myslím si, že záleží na dědičných předpokladech. Ale důležitá je výchova, jak vás vychovávají, ale i jak vy sami se vychováváte. A pak záleží na okolnostech. Nejdůležitější je kondice a základ, abyste něco dělali a aby vás ten pohyb bavil.
