Z reakcí a vzpomínek na facebookové stránce Stará Praha krásná. Poprosili jsme návštěvníky stránky a čtenáře deníku Metro, aby zalovili v paměti a vydolovali, jak se jim žilo s, pod a na mostě přes Nuselské údolí.
Petr Suchan: Žil jsem v prvním domě v Čiklově ulici. Na stavbu jsem jako malý koukal z okna. Matně si pamatuji, že na mostě byly tanky při zatěžkávačce, ale je to hrozně dlouho. Měl jsem i fotku, ale bohužel…
Stanislav Kašík: Bydlel jsem jako dítě ve Wenzigově ulici. Kvůli metru nás vystěhovali na Prosek, ostatně jako spoustu dalších lidí. Všimněte si, kolik je podél magistrály hotelů. To vystěhování bylo zbytečné. Na stavbu mostu jsem se chodil dívat s maminkou. Pamatuji si i zatěžkávací zkoušku s tanky. Byl to, pro mě, jako kluka, velký zážitek.
Irena Ryantová: Máma pracovala jako sestra v dětské nemocnici, kterou zbourali. V nemocnici prožila mimo jiné i okupaci v roce 1968, kdy snad na most mířily šipky pro vozidla (nebo se to říkalo jako vtip?), aby tam místních podmínek neznalí Rusové zamířili se svými tanky. Most ještě nebyl spojený, nevím ale, jaká přesně část už byla hotová. Bourání máma oplakala stejně jako ostatní zaměstnanci.
Vladimír Jůzl: Byl jsem jako student stavební fakulty při tom, když se s tanky dělala zatěžkávací zkouška. Stál tam s námi statik, který most počítal - a celou dobu nepromluvil...
Strážce streamu
