Proč vlastně vzniklo školní rádio?
Když se na VOŠP rozjelo rozhlasové zaměření, bylo potřeba mít rádio. Je to, jako kdybyste se rozhodl trénovat žokeje, ale nekoupil jim koně. Můžeme si sice říct hodně věcí v teoretické rovině, ale dokud si studenti vše nevyzkouší, nezačnou pořady připravovat, vytvářet a střihat, nebudou mít reálnou zkušenost. Už po pár dnech ostrého vysílání mám jako pedagog radost, že onen edukativní cíl rádio plní. Nejde jen o výchovu k profesi, ale studenti se učí i určité zodpovědnosti.
Jak dlouhé byly přípravy, než jste mohli vysílat?
Na rádiu jsme začali intenzivně pracovat v květnu. Na úvod jsme uspořádali brainstorming na chalupě u Berounky. Chtěla jsem, aby se studenti odřízli od běžného světa a mohli přemýšlet jen o rádiu. Měli za úkol přicházet s nápady, navrhnout programovou skladbu. S kolegou Martinem Karlíkem nám bylo jasné, že to, co studenti navrhovali, bylo moc. Nastavili by si laťku hrozně vysoko a nebyli by schopní vše realizovat. Ale nemohli jsme jim to hned na přímo říct, abychom je nedemotivovali. Věděli jsme, že si na vše musí přijít sami. Je lepší začít s méně pořady a rádio zlepšovat než naopak. Asi před měsícem jsme se dohodli na finální realistické podobě vysílání.
Co vysílání obsahuje?
Vysíláme na streamu na webu Rádia.cz. Každé pondělí máme nové pořady. Od pondělí do čtvrtka je nově vysílaný Ranní rozjezd, ostatní pondělní pořady jsou do čtvrtka reprízovány. Od pátku do neděle je naše rádio čistě hudební, ale vysíláme nonstop. Jsme hrdí na to, že hudební dramaturgii dělá přímo jeden ze studentů. Uspořádali jsme na škole průzkum, jaká hudba by naši cílovou skupinu zajímala, a on pak danou muziku naprogramoval do odbavovacího systému.
Co dalšího si můžou zájemci od studentů poslechnout?
Dvakrát denně vysíláme zprávy, ale nejde o ty klasické. Není reálné konkurovat běžným rádiím, takže jsme se shodli, že potřebujeme informace přímo ze školy. Studenti na spoustu věcí zapomenou a v našich zprávách dostanou shrnuto, co jim běžně chodí do mailů. Dále máme pořad, který se jmenuje Hitparáda, kde autoři přidávají k písním i různé zajímavosti o nich. Vysíláme ale i hudební magazín, ve kterém Josef Málek vybere nějakou zajímavou kapelu nebo příběh k písni a je to vážnější povídání. Máme ale i další magazíny, třeba knižní, který by se měl střídat s filmovým. Zpracováváme i nadčasová témata. Měli jsme zajímavou reportáž o nadřazenosti pedagoga a možném zneužívání jeho postavení. Studenti si ale zkouší také další žánry, jako jsou fejetony nebo črty, které se předtím učí. Večer se vysílají rozhlasové hry, které jsou autorské od studentky Lenky Skalické. Celkově se na vysílání podílí zhruba patnáct lidí ze všech třech ročníků školy.
Máte již ohlasy na tvorbu?
Už jsou první na Ranní rozjezd. Sára Stankovská tam líčila, jak organizuje sobě a příteli skříně, a já jsem pak zjistila, že škola nemluví o ničem jiném. Je tedy jasné, že lidé rádio poslouchají.
Zaujal mě název rádia, ten vznikl jak?
Vyšší hlas je myšlen jako úsměvná nadsázka. Líbilo se nám slovo hlas, jako byl třeba Hlas Ameriky. Tak jsme přemýšleli, jaký hlas. A Dušana Jurečku napadalo, že by mohl být Vyšší. Líbilo se nám, že je to z názvu Vyšší odborná škola publicistiky, navíc jsme církevní škola, takže by to mohl být i hlas toho nahoře. Přišlo nám to hezky dvojsmyslné. Navíc ve sloganu rádia se říká: My nejsme rádio, my jsme Vyšší hlas. Má to hezkou studentskou nadsázku.
Veřejné aktivity studentů
|
