První interaktivní film historie Kinoautomat: Člověk a jeho dům letos slaví padesát let od svého prvního uvedení. Originální nápad nechat diváka v průběhu filmového zážitku hlasovat o ději na plátně se poprvé divákům představil na světové výstavě v Montrealu. Nyní ho opět oživí v kině Světozor, a to ve třech projekcích – dnes, zítra a 15. června.
Interaktivní film. Začal polonahou sousedkouDěj prvního interaktivního filmu Kinoautomat: Člověk a jeho dům začíná u dveří hlavního hrdiny filmu, pana Nováka v podání Miroslava Horníčka. Na toho zvoní jeho sousedka oblečená jen do osušky, protože si omylem zabouchla dveře bytu. Prosí pana Nováka, aby ji pustil k sobě domů. Co teď? Tady vždy přicházeli na scénu diváci, aby pomocí hlasování rozhodli o jeho dalších krocích, a to v momentu, kdy se herec objevil na pódiu a snímek se zastavil. Miroslav Horníček neuměl anglicky a své výstupy pro zahraniční publikum se musel učit pouze zpaměti a foneticky. Projekcemi, které se tento měsíc představí ve Světozoru, bude provázet moderátor a herec Tomáš Matonoha. Na dnešní slavnostní zahájení přijede i moderátorka Zuzana Neubaerová, která spolu s Miroslavem Horníčkem Kinoautomat uváděla. K natočení unikátního díla přizval Radúz Činčera část tvůrčí elity šedesátých let. Námět a scénář dal dohromady společně s Pavlem Juráčkem, Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem, na příběhu se podílel i představitel hlavní role herec Miroslav Horníček. V dalších rolích v Kinoautomatu hrají Miroslav Macháček, Josef Somr, Karla Chadimová, Libuše Švormová, Jiří Schmitzer a další. |
„Už do Montrealu se tehdy sjeli zástupci těch nejrenomovanějších filmových produkcí, jakými byly Paramount Pictures a Universal Studios. Všichni Kinoautomat chtěli. Jenže táta nesměl jako občan ČSSR sám rozhodnout, natož pak prodat nic. A tehdejší rozhodovatelé ho postoupili jakési producentce, které náš stát dlužil peníze za spolupráci na oscarovém filmu Obchod na korze.
Namísto vyrovnání dluhů předhodil sousto: Kinoautomat. A ona, protože snadno získala, neinvestovala dál, neudělala s Kinoautomatem vůbec nic,“ vzpomíná Alena Činčerová, dcera jednoho z režisérů a tvůrce Kinoautomatu Ra- dúze Činčery.
Projekt Kinoautomatu je s kinem Světozor dlouhodobě spjatý. Kino tehdy na konci šedesátých let prošlo nákladnou rekonstrukcí, přičemž první premiéra se konala čtyři roky po Světové výstavě. „Bylo třeba prodrátovat všechna sedadla, na která se montovala tlačítka pro hlasování.
Dráty pak vedly do centrálního počítače za plátnem. Tehdy zabíral celou jednu místnost. A do projekční kabiny se muselo vejít šest filmových projektorů, ve kterých paralelně běžely varianty příběhu,“ vzpomíná Alena Činčerová.
V roce 1972 byl Kinoautomat rozhodnutím shora zakázán jako ideologicky nepřístupný a na několik desítek let se zařadil do pomyslného trezoru mezi řadu dalších snímků spjatých s takzvanou novou vlnou.
„Byl to vlastně malý zázrak, že táta jako politicky nepohodlná osoba nakonec Kinoautomat do Prahy dotlačil. Táta a jeho spolutvůrci byli jednoduše nepohodlní. Jak to prakticky proběhlo, nevím. Nevědí to ani dosud žijící pamětníci, kterých jsem se ptala,“ shrnuje Činčerová.
Kino Světozor
Kinosál Světozoru zbudovali pod stejnojmennou pasáží roku 1918. Několik let po první projekci bylo kino přeměněno na kabaret, k původní funkci se vrátilo v roce 1957.
Roku 2004 se Světozor stal artovým premiérovým kinem. Od dubna 2007 je jedním ze čtyř pražských artových kin prezentovaných pod společnou značkou Osa 9, protože je spojuje tramvajová linka 9: kino Světozor, kino Evald, kino Mat a kino Aero.
