Malvazinky a Mrázovka. Dvě vilové čtvrti tyčící se nad Smíchovem. Lákadlo pro ty, kteří hledali klid a smír s přírodou i městem. V minulém století tu vyrostla řada zajímavých bytových domů i jedinečných vil. nebo rodinných domů a domků, za které se Praha 5 nemusí stydět.
To se ale nyní mění. Některé pozoruhodné stavby změnily majitele, ať už ti umřeli a dědici je prodali, nebo je prodali sami vlastníci. Některé stavby už mají už své odžité, zvnějšku i zevnitř to samozřejmě není technologicky v 21. století. Ale jak se zdá, někteří noví majitelé využili vily jen jako základ, jak realizovat své sny. Občas člověka ale napadne, že spíš své peníze.
Ota Pavel popisuje v knížce, jak se jeho tatínek pomstil pánovi, který mu prodal rybník s jedním kaprem. A to tak, že mu prodal ledničku, ovšem bez motoru. Když přijel přístroj zapojit technik Beznoska z Kladna a viděl, co má „zapojit“, utekl se slovy, že s tím nechce mít nic společného.
Při pohledu na stavby vil na Mrázovce a na Malvazinkách, které architekti vyhánějí betonovými bloky o patro, o dvě i tři nahoru, mě napadá, zda se někdy našel nějaký, který od nápadů investora utekl s výkřikem, že s tím nechce mít nic společného. Zřejmě se žádný takový nenašel. Jak říkává architekt David Vávra, první republika, v níž se vily na tomto kopci také stavívaly, byla plná investorů, a to investorů osvícených. U některých staveb si říkám, zda nebylo hlavní touhou majitele vidět co nejdál, dohlédnout z horního patra do Alp či na Sněžku, nebo alespoň na Pražský hrad. A tak se horní „výhledny“ zastavily právě v této výšce.
Waldemar Matuška se kdysi proslavil písní o tom, že postaví schody do nebe. Zdá se, že se soudobí mrázovští a malvazinští investoři v hitu shlédli.
