Romana Vořecha, který rozváí pro společnost PPL více ne est let, na jeho profesi nejvíc baví setkávání s lidmi. Celou svou kariéru kurýra toti jezdí ulicemi Vinohrad a zná tuto čtvr jako své boty.
Kdy si ráno rovnám do auta balíčky podle adres a jmen lidí, větinou u přesně vím, jak bude probíhat můj den, usmívá se Vořech. Zná ve svém rajonu nejen kadou firmu, dům či skulinku na zaparkování, ale také větinu místních, kteří ho po desítkách zdraví i tehdy, kdy nese balík někomu jinému.
Budu od vás dneska něco brát, volá řidič z auta na mladou paní, která s úsměvem přikyvuje. Tak já se potom u vás zastavím, slibuje Vořech pozdějí převzetí balíčku. Konverzací potvrzuje také svou teorii o tom, e je Praha jen několik vesnic splácaných dohromady.
Dodávka PPL hbitě kličkuje tu po Belgické, tu po Francouzské či Londýnské ulici. V jednu chvíli předáváme v kavárně pytle s kávou, nové boty osmileté holčičce, zdravotnický materiál pro zubní ordinaci nebo součástky do obchůdku s jízdními koly. Vzápětí se zasekáváme při donáce draího balíku větích rozměrů v nové restauraci s vlastním pivem v Belgické.
Sledujte, jak se budou cukat, a přijde na placení, předvídá kurýr a jeho větba se vzápětí potvrzuje. Arogantnímu personálu nejprve nestojíme ani za pohled, později odmítá zaplatit. Po desetiminutovém čekání přichází majitel s penězi.
Nepříjemná situace vyvolává logickou otázku: S lidmi vdycky asi není tak rozumná domluva jako dnes? Za celých est let, co vozím, se mi stalo jen jednou, e by někdo zavolal a omluvil se, e zásilku nepřevezme. Někteří nás holt berou jako samozřejmost a nechápou, e máme určitý rozvrh a není moné se někam vracet desetkrát po sobě, popisuje své zkuenosti Vořech.
Kurýr musí často kvůli lidem měnit trasu a komunikace s příjemci je také náročný úkol. Neplánované situace jsou na denním pořádku. Nedávno jeden z kurýrů PPL skákal přes plot, aby pomohl babičce, která si la pro balíček a oklivě upadla, nebo dalí pomohl v noci na silnici odklidit paní její nepojízdné auto, líčí záitky kolegů.
Poté, co máme s dočasným kolegou téměř hotovo, se musím zeptat: Víte vdycky, co komu vezete? Člověk nad tím přemýlí spí automaticky. Z profesionálního hlediska mi do toho nic není a ze soukromého lepí nevědět. To se pak zpětně dozvíte, e jste v usmolené obálce vezli desetitisíce nebo i něco intimnějího, vysvětluje Vořech. Jednou jsem musel nahlédnout do faktury kvůli kontaktu na jednu zákaznici, která nezvedala telefon. Ukázalo se, e vezu vibrátor, dodává závěrem.
