Opět nám napsala a opět hezky zvesela studentka pantomimy Tereza Těšínská, jež se chtěla přesvědčit, jestli by se v dnešní době dalo vůbec ještě kočovat. Jak vidno, poslední dny nasvědčují, že i v dnešní době své publikum kočovníci vždycky najdou.
„Máme za sebou představení v Mysletíně a Vyskytné, nyní míříme do Kojčic. Bydlí tam ještě Plkovi? V obou vesničkách opět přišlo plno lidí, v Mysletíně kvůli nám dokonce otevřeli hospodu, která jinak funguje jen o víkendu. Cestou do Vyskytné nás honilo stádo krav. Mula Karlička se vylekala a dala se na úprk. Taktak ji náš kočí Jirka udržel, aby to nevzala do škarpy. Vůz na střeše přeci jen není nic, co bychom si přáli. To však nebylo vše, uprostřed strmého kopce nás chytila bouřka: blesky, hromy, vichr... Zmokli jsme jako slepice. Nezbylo nám nic než tlačit dál. Dopluli jsme do Vyskytné, kde nás starosta nechal tábořit i hrát na hřišti u základní školy. Zmíněné slepice – čtyři – tam bydlely s námi. Jedly, pily, hodovaly, jedno vajíčko nám daly. Jedna z nich, Žofie, se zamilovala do Jirky. Málem jsme ji museli vzít s sebou."
