Hned vedle nás za zídkou odpočívají mrtví. Je tu rozsáhlý hřbitov. Včera jsme hráli, přišlo kolem osmdesáti diváků. Hrálo se nám krásně, lidé se smáli, propojení fungovalo.
A komu poděkovat, že jsme přijeli do přívětivých Černovic? Panu starostovi z Lidmaně, kam jsme přijeli předevčírem odpoledne a kde jsme poprvé za celé putování nedostali povolení k pobytu ani hraní. Pan starosta Zourek řekl, že v Lidmani nejsou takovým věcem nakloněni, nevěří, že by to fungovalo a ať to prý zkusíme v místním ústavu pro mentálně postižené. "Třeba je to bude bavit," dodal.
Lidé se z vesnice hromadně odstěhovávají
Opodál právě zahoukal vláček. Černovicemi od roku 1906 vede jednokolejka. Každé pondělí tudy jezdí parní lokomotiva, která je paradoxně mladší než ty ostatní. Byla darována z Rumunska, kde přecházeli na jiný rozchod kolejí. Povídal nám o tom pan starosta Brožek, jako jediný přišel k našemu ohni, potykal si s námi a rozprávěl dál. O tom, jak lidé chtěli stěhovat hřbitov ze středu městečka. "Chodit do práce kolem hřbitova mi dodává klid, smrt je součástí života. Není proč ji schovávat za město," říkal nám pan Brožek.
Největším jeho starostenským problémem je však úbytek obyvatel. Za dva roky, co starostuje, v Černovicích žije o 60 lidí méně. Ptali jsme se, jak tento problém řeší. Odpověděl, že se snaží a že už má tři děti.
