Manžel se naučil vařit i­ koprovku, říká Helena Vondráčková. Ona zkouší hned dva muzikály

Kdy jste se poprvé dostala do styku se zhudebněním této slavné tragédie od Gérarda Presgurvice?

Před létem mě oslovil režisér Libor Vaculík, jestli bych měla zájem v tomto muzikálu hrát. Říkala jsem, že jestli se tam najde adekvátní role k ­mému věku, tak velmi ráda. (smích). Po poslechu jsem z toho byla nadšená, je to odlišný styl, než na který jsem byla zvyklá u českých muzikálů. Trochu mi to zpracováním připomnělo Bídníky – je to náročnější dílo jak tématem, tak hudebně. Je nádherně zpracované. Pustila jsem se do toho s velkou chutí a vervou. Teď už jen uvidíme, jak ho přijme český divák.

Role chůvy je pro děj celkem zásadní, jaká je?

Chůva se prolíná celým představením jako nit, protože je to Juliina ochránkyně. Dá se říct její máma. Vidím ji jako starostlivou bytost, která chce pro Julii to nejlepší, a ­tak se ji snažím i ­zpracovat. Mám tam spoustu příležitostí jak hereckých, pěveckých, tak i tanečních.

Celý život jste u svých vystoupení tančila, jak moc je to odlišné, tančit v muzikálu?

Záleží na choreografii. Ta Libora Vaculíka je specifická a také náročná, ale zvládám to. Kromě krásné lyrické písničky, která je vyznáním mého vztahu k Julii, tam mám i krásné taneční číslo s ­celým chlapeckým ansámblem. Tedy jsem opět dostala možnost se vyřádit. V muzikálu je nejdůležitější k tanci přidat i hereckou výpověď.

Zkoušení bylo tedy náročné, ale přesto je poznat, jak moc se těšíte.

Helena Vondráčková s herci muzikálu Romeo a Julie, který režíruje Libor Vaculík.

Ano, těším se opravdu velmi. Je to pro mne příjemná a ­znovu poučná práce, a mám kolem sebe samé mladé, příjemné kolegy a kamarády. Režisér Libor Vaculík, který je zároveň choreografem a tvůrcem světelné koncepce, je na nás sice někdy jako pes, (smích) ale je to tak dobře. Chce z nás vydobýt maximum. Ale jinak vládne mezi námi příjemná tvůrčí atmosféra. Obdivuji Libora, jak vše bravurně zvládá.

Volného času teď zřejmě moc nemáte?

Aby toho nebylo málo, tak ještě před rolí chůvy v Romeovi a Julii jsem přijala roli Donny v muzikálu Mamma Mia. Takže teď jsem dozkoušela jeden a začnu hned zkoušet druhý, kde mám premiéru 23. října.

Dočetla jsem se, že jste měla zdravotní problémy s kolenem. Nebrání to v práci?

Měla jsem cystu pod kolenem. Nebylo to nic hrozného, ačkoliv mi to trochu zkazilo léto. Dostala se mi do toho infekce, takže se to zkomplikovalo a v těch největších vedrech jsem nemohla ani do vody. Nyní je již vše v pořádku.

Co je podle vás na profesi muzikálového herce nejpodstatnější?

Za nejpodstatnější u muzikálového herce považuji jeho všestrannost. Mezi mladou generací máme talentů ale opravdu spoustu, a to mě velmi těší. Muzikál je též časově velmi náročný, my jsme třeba zkoušeli už od konce května. Svůj koncert zvládnu připravit a nazkoušet třeba jen za dva týdny.

Plánujete tedy i koncerty?

Ano, jak doma, tak i v zahraničí. Navíc mi přišla nabídka na dvanáct koncertů s ­Alexandrovci. Ty se uskuteční během října. A jako každoročně připravuji, letos už jubilejní, 10. vánoční koncert na zlatou neděli v Lucerně, tedy 20. prosince. Tam budu mít jako hosty Martina Maxu a Pokondry.

Plánů máte opravdu hodně...

Snad to vydržím, ale zatím se cítím při síle a nemám, díky bohu, žádné jiné problémy. Ještě aby to vydrželo moje okolí, třeba manžel. (smích)

Vypadá, že to nevydrží?

Ale vydrží! (smích) On se ze „zoufalství“ naučil vařit. Přijedu z divadla a mám doma hotovo. Dokonce zvládá i koprovku či líčka. Je mi teď ve všem obrovskou oporou. Musíme se ale oba naučit nebýt spolu tak často, jak jsme byli zvyklí.