Na podzim jedete s Elánem turné. Několikrát u ale bylo řečeno, e je toto plánované poslední.
Poslední je to pro nás vdycky proto, e nevíme, jestli o nás bude zájem a bude-li nějaké dalí. A kdy ano, rádi budeme hrát. Pravda ale také je, e v určitém období hlavně Joo Rá opravdu myslel váně, e u koncertovat nechce. Ale i jeho kadé dalí turné, které odehrajeme, nakopne a řekne, e to jetě zkusíme.
Jak se na turné těíte?
Je to čím dál tím náročnějí, nejsme u patnáctiletí kluci. Také nás svazuje zodpovědnost, nemůeme si dovolit udělat patný koncert nebo nedat naim fanoukům to, co od nás ádají. Moc se těím, e budeme hrát i v meních městech.
Píou vám fanouci, e jetě chtějí dalí koncerty?
Určitě, i kdy já tedy nejsem kamarád se sociálními sítěmi, na to máme management. Ale i v běném ivotě potkáváme lidi a často se mě ptají, kdy bude nejblií koncert. Zatím se mi nikdy nestalo, e by mi někdo řekl: Doufám, e u nikdy nebudete hrát. (smích)
Jak se chystáte na koncerty?
Zkouíme vdy tak dva měsíce dopředu, předem si projídíme celý koncert na zkoukách. Musíme být v kondici. Třeba pro Joa s těkou kytarou je náročné odehrát celý koncert a jetě ho odzpívat. Vdy během kadého tak kilo zhubneme.
To je tedy dobrá odtučňovací kúra...
My to ale zase rychle nabereme. (smích) Nějaké tekutiny po koncertě se vdycky najdou a hodí se...
Kromě hraní s Elánem skládáte i hudbu. Třeba za tu k pohádce Sedmero krkavců jste byl i v uí nominaci na Českého lva. Je jiné dělat hudbu k pohádce?
Filmových hudeb jsem tolik neudělal, spí dělám muzikály. Já jsem ale vystudovaný skladatel, take poradit si musím se vím. Ale dělat hudbu k pohádce je velmi inspirující, navíc s takovou reisérkou jako Alice Nellis, která má jasnou představu o tom, co chce.
A jaké je skládat pro děti?
U mám na svém kontě pantomimický muzikál, co je zajímavé, protoe mimové běně nemluví, ale tady občas zazpívali. Dělal jsem dětský baletní muzikál, který se jmenoval Sněhurka a sedm závodníků, kde trpaslíci jezdili na motorkách. Svého času jsem měl i pořad pro děti, kde jsem vysvětloval něco o hudbě. Je to pro mě zpestření, dělat jiný ánr, a posunuje mě to dál.
Mluvíte o muzikálu o mimech, ale ani hlavní představitelka Sedmera krkavců Bohdanka valnou část filmu nemluví...
Byla to zvlátní práce v tom, e mě oslovili celkem na poslední chvíli. Proč, to je otázka na produkci, ale já u skládal hudbu na hotový film. V jedné chvíli, kdy tam trhá kopřivy, jsem musel skládat hudbu přesně v rytmu, v jakém ona trhala. Kdyby byla dřív hudba, naopak ona by trhala v rytmu nebo by se s tím dalo pracovat. O to bylo pro mě těí, e jsem na jednotlivé obrázky musel napasovat muziku a snait se pochopit smysl filmu.
Nemáte pocit, e vás to omezilo v kreativitě?
Neříkal bych tomu omezování, spí inspirování a to mám rád. Taky kdy skládám písničky, rád píu na hotové texty. Troufám si říct, e s muzikou umím zacházet a nedělá mi problém nechat se něčím a někým vést a pokusit se do toho zkomponovat nějakou logickou muziku.
Jak si povídáme, v jednu chvíli jste přepnul ze sloventiny do četiny. Stává se vám to často?
Taky jsem si viml. (smích) Ale já u tady čtyři roky bydlím. Četina je vlastně moje rodná řeč, narodil jsem se v Karlových Varech a na Slovensko jsme odeli a kdy mi bylo pět. Take běně mezi oběma řečmi přepínám.
Co vás teď čeká?
Děláme muzikál Alena v kraji zázraků, který bude mít 22. září premiéru v divadle Hybernia. Zkouky u jsou v plném proudu. Mezitím mám různá vystoupení a u samozřejmě řeíme i dramaturgii koncertu s Elánem. Je toho dost.
Je jetě něco, co byste si chtěl pracovně vyzkouet?
Je pravda, e větinou dělám na něčem, co mi někdo nabídne, na co mám smlouvu nebo na co jsou termíny, ale baví mě to. Kdy jednou nebudu mít co dělat, tak si vymyslím vlastní projekt. Vůbec nevím co, ale jen bych si tak s hudbou pohrával a udělal něco, co jetě nikdy předtím. A co se týče snů? Bylo by zajímavé, kdyby si někdo ze slavných zahraničních zpěváků vybral moji písničku a nazpíval ji.


















