„Na záchrance jsem strávila velkou část života, potkala celou řadu skvělých a šikovných kolegů, ale za legendu se nepovažuji. Hovorů na tísňové lince jsem ale za tu dobu přijala desítky tisíc, přesně to už dnes nikdo nespočítá,“ říká pro deník Metro Žišková.
Prý jste pamětnicí okamžiku, kdy se na záchrance doslova přecházelo z tužky a papíru na PC. Jaké to bylo?
Ano, pamatuji, když jsme na dispečinku ještě zapisovali výjezdy k pacientům na papír a řadili je pod sebe, abychom měli přehled. Tenhle „lístkový“ systém pak nahradil počítačový program. Samozřejmě zavedení počítačů předcházelo důkladné školení a seznámení s celým programem, abychom si práci na PC osvojili. Jako každou novotu si musel i toto člověk „osahat“. Zásadní problémy ale nebyly, vše proběhlo hladce a zvykli jsme si rychle. Pro jistotu ale byla, a pořád je, po ruce i tužka a papír, kdyby technika z nějakého důvodu vypověděla službu.
Jaký je nejčastější dotaz, který vám lidé ohledně vaší práce kladli a kladou?
Jak to můžeš zvládnout? Myšleno stres, napětí v těch nejzávažnější stavech a schopnost si poradit za všech okolností, které linka 155 přináší. Člověk prostě musí umět zůstat v klidu, správně vyhodnotit situaci na místě a volajícím poskytnout potřebné informace. Samozřejmě že to není vždycky jednoduché, spolupráce je obtížná a složitě zjišťujete od volajících třeba jen adresu, která je pro nás nejdůležitější informací, abychom mohli vyslat na místo naši posádku.
V čem, dle vašich zkušeností lidé, jak se říká, plavou nejvíce? V první pomoci?
Je to možná překvapivé, ale lidé nejvíce plavou v řešení banálních situací, jako je teplota, kašel, rýma nebo bolesti, zejména pak ty chronické. Jsou to záležitosti, které mnohdy vyřeší praktický lékař nebo odvoz do nemocnice příbuznými a není nutné vysílat specializovanou záchranářskou posádku, která zůstane k dispozici pro závažné případy. Naopak při těchto vážných situacích zvládají lidé první pomoc podle našich rad na lince 155 obvykle velmi dobře. Hlavně děti jsou hodně šikovné a nezmatkují ani při hodně vážných situacích.
Stalo se vám v civilním životě, že jste musela poskytnout první pomoc?
„Bez telefonního sluchátka“ jsem poskytovala první pomoc, když za mnou například přišla sousedka, že se jí zdá manžel „nějaký divný“. Byl při vědomí, dýchal, ale byl zmatený a měl asymetrii v obličeji, tedy znaky prodělané cévní mozkové příhody – mrtvice. Bylo nutné ho urychleně transportovat do specializovaného centra v nemocnici. Zažila jsem také dopravní nehodu, kdy došlo ke srážce osobního vozu s motorkou a motorkář utrpěl zranění dolní končetiny, které si také vyžádalo transport do nemocnice.
Popsala byste nějakou zajímavou zkušenost, či dokonce bizarnost z praxe?
Jednou volala na tísňovou linku paní, která se na konci hovoru dožadovala vyslání sanitky v barvě slonovinové kosti. Byť se to mohlo zdát jako bizarní požadavek, byl založen na realitě, paní zřejmě myslela jeden z našich starších mercedesů, které jsme kdysi dostali z tehdejšího SANOPS (dřívější sanatorium poštovních zaměstnanců – pozn. redakce)
Hodně se řeší, že záchranky v Praze pořádně nemohou projet. Situace je prý horší a horší. Vnímala jste to při své práci?
S neprůjezdností jsem se setkala hlavně při dopravních nehodách, ale jsou to spíše ojedinělé případy. Řidiči si uvědomují, že sanita používá „majáky“ u vážných stavů a snaží se cestu uvolnit. Moc pomáhá dodržování takzvané záchranářské uličky v kolonách. Situace, kdy je obtížné se na místo dostat „po kolech“ a předpokládáme, že pacient nebo pacienti mohou být ve vážném stavu, dokážeme řešit vysláním posádky leteckých záchranářů ve vrtulníku.
Co dělat, když člověk nedýchá? Nebo když je v bezvědomí? To jsou znalosti, které jsou nutné k provedení laické první pomoci. Můžete pro čtenáře popsat nějakou situaci a zároveň poradit, jak na to správně?
Zásadní je v takové situaci ihned telefonovat na linku 155. Dovoláte se operátorům, kteří vás přesně navedou, jak máte postupovat. Hned po adrese události je pro nás zásadní rychle zjistit, zda je pacient při vědomí, a pokud ne, tak zda dýchá. Ptáme se proto, zda byl volající svědkem kolapsu, jestli pacient reaguje na oslovení nebo na zatřesení ramenem. Snažíme se zjistit, zda člověk dýchá a viditelně a pravidelně se mu zvedá hrudník. Snažíme se zjistit i barvu dotyčného. Když pacient nedýchá nebo třeba dýchá jen lapavě či otevírá ústa naprázdno, je modrý nebo šedivý, tak potom není na co čekat, protože mu pravděpodobně nebije srdce. V takové chvíli okamžitě vysíláme na místo posádky a zahajujeme po telefonu asistovanou resuscitaci, kdy volajícího přesně navedeme, jak má pacientovi stlačovat hrudník. Je skvělé, když je na místě více lidí, kteří si rychle rozdělí úkoly – můžou se po dvou minutách plynule střídat ve stlačování hrudníku a vyšlou někoho, kdo bude například mávat na sanitku, která je na cestě.
Poskytne první pomoc většina lidí? Nebo spíš váhají a pak je třeba příliš pozdě?
Ochota Pražanů pomáhat je vysoká a stane se to tak v osmi z deseti případů zástav oběhu. Určitě se nestyďte v takové situaci oslovit další kolemjdoucí, ať vám pomůžou. Laické resuscitaci a ochotě pomoct hodně prospěla změna doporučovaných postupů, kdy laici už jenom stlačují hrudník, aniž by museli provádět tzv. umělé dýchání. Situace, kdy by volající nechtěl nebo nemohl pomoci, jsou tak hodně vzácné. Většinou je tomu tak proto, že sami mají závažné onemocnění, pokročilý věk, jsou limitováni v pohybu nebo nejsou fyzicky schopni provádět resuscitaci. I takové situace se dají řešit oslovením kolemjdoucích, zavoláním sousedů a podobně.
Hodně lidí neví o resuscitačních sadách, které jsou třeba v nákupácích, na Václaváku a podobně. Shrnete prosím pro naše čtenáře, oč se jedná a jak jim mohou tato zařízení v reálné situaci pomoci?
Asi máte na mysli AED, tedy automatizovaný externí defibrilátor. Ten slouží k laické resuscitaci, kdy po nalepení elektrod vyhodnotí srdeční akci, a pokud se jedná o fibrilaci komor, podá výboj. Není třeba mít znalosti, přístroj sám hlásí, co má zachránce dělat. Využíván je například v obchodních centrech a na dalších místech, kde se pohybuje hodně lidí. Když máme při tísňovém volání na linku 155 podezření, že u pacienta došlo k náhlé zástavě oběhu, vedle vyslání posádek taky okamžitě vyrozumíme například ochranku nákupního střediska a ta vyrazí s AED k pacientovi. Velmi dobré zkušenosti máme i s kolegy z Policie ČR, kteří mají toto zařízení v autech a jsou schopni použít přístroj před příjezdem našich posádek.
Chtěla byste něco čtenářům deníku Metro třeba vzkázat?
Chtěla bych všem čtenářům popřát pevné zdraví, aby pokud možno potřebovali naše služby co nejméně. A když se tak přeci jen stane, aby si zachovali klidnou hlavu, zavolali na tísňovou linku 155 a akceptovali instrukce operátorů, kteří jim poskytnout pomoc, rady i útěchu.
