Nyní u nás Grada vydává první titul z její nové série Černý led nazvaný Není úniku. Opět se odehrává na Islandu.
V nové sérii se objevují tři hlavní postavy. Jaké?
Je tu Týr – policista, pak Idunn – forenzní patoložka a také policistka jménem Karó, Karólína. První kniha se soustředí na policejního vyšetřovatele Týra, druhá na forenzní patoložku Idunn a třetí se točí okolo všech tří dohromady. Ještě si nejsem úplně jistá, jak to bude ve čtvrtém díle a kde se bude odehrávat. Původní záměr byl, že to bude v Raufarhöfnu. První díl Není úniku se odehrává v Hvalfjördu, což je fjord ne moc daleko od Reykjavíku, ale přesto je to odlehlé, velmi izolované místo. Dříve byla tahle lokalita populární, protože se přes ni jezdilo. Pokud jste cestovali z jihu na sever Islandu, vedla právě tudy silnice, ale pak postavili tunel a nikdo už tudy nejezdí. Není úniku je o manželech, kteří podobně jako někteří úspěšní Islanďané měli počítačovou firmu v USA a pak ji prodali Twitteru nebo Googlu či podobným korporacím a na Island se vrátili se spoustou peněz.
Proč to udělali?
Muž má nádor na mozku a musí podstoupit náročnou operaci. Rozhodnou se s dětmi odejít někam, kde bude klid, a tak se odstěhují do Hvalfjördu. Vybrala jsem tuhle lokaci, protože jsem chtěla, aby místo bylo blízko Reykjavíku, ale zároveň hodně odlehlé.
Proč série začíná pravě tady a s Týrem?
Je to kvůli tomu, že celá série je propojená jedním příběhem, o kterém toho nemohu moc říct, abych nic nevyzradila, ale který začíná pravě s Týrem a jeho dětstvím a původem. Není to ale nic složitého, už tak je celkem komplikované vystavět složitou a komplexní záhadu a k tomu v každé knize ještě přidat dobře vymyšlený detektivní příběh. Zaštiťující příběh se celý vyřeší ve čtvrté knize a v každé knize série k němu přibudou útržky informací. Je to ale vážně jednoduchá zápletka, takže pokud by někdo nečetl předchozí knihu, vůbec nic se nestane. Všechny díly se dají číst samostatně.
Často do svých knih zapojujete současné události z Islandu i odjinud.
Když píšu, snažím se knihy vždy dějově umístit do konkrétní doby, kdy na nich pracuju. Abych si byla jistá, že postavy jsou reálné, musí být reálná i společenská situace v té době. Dělám to tak proto, že vraždy mám často hodně komplikované a do detailu propracované, daleko víc než bývají ty, ke kterým tu opravdu dochází. Takže všechno ostatní se snažím vylíčit velmi realisticky, abych udržela pozornost čtenáře, a tak často nacházím inspiraci v událostech, jež se ve společnosti skutečně staly. Například v době, kdy jsem psala Ticho, probíhala na Islandu velká diskuse o náhradním mateřství a v parlamentu se řešilo, jestli by to mělo být legální, nebo ne. Ráda si při pohledu na společenské problémy říkám: Jak by tohle mohlo dopadnout opravdu hrozně špatně, vlastně jak by tohle mohlo skončit vraždou?
Ve vašich knihách jsou často zmiňovány sociální sítě a většinou to pro ně není dobrá vizitka...
Pro mě jsou trochu v protikladu. Nevím, jak je to u vás, ale u nás máme opravdu velmi striktní pravidla na ochranu soukromí. Všechny firmy mají přesně dané, co s jakými daty mohou dělat. A pak si každý hodí na sociální sítě své naprosto soukromé věci, odhalují tam opravdu úplně všechno. Mluví o svých domech, zveřejňují fotky... Takže je tu na jedné straně jisté soukromí, a na druhé se lidi sami otevírají a ukazují celému světu. Sociální sítě jsou dobré, ale je s nimi spojeno také hodně nebezpečí, a to hlavně pro mladé lidi. Jsem opravdu velmi ráda, že neexistovaly, když jsem já byla náctiletá nebo úplně malá. Že v té době nikdo nechodil okolo s foťáky a kamerou.
Vaše knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Máte hodně fanoušků a komentářů ze světa?
Ano, a skvělá věc je, že si komentáře můžu snadno přeložit, popravdě nevím, jak bych to dělala v minulosti. Island je poměrně malá země a všichni se znají. Mám někdy problém s lidmi, kteří říkají: Yrso, jsi moc fajn, ale ve svých knihách zabíjíš opravdu hodně lidí. Spousta lidí mi říká: Jak můžeš být tak milá, když píšeš o tak příšerných věcech? Říkají, že si mysleli, že budu úplně jiná. Ale myslím, že to patří k věci, vědět, co to znamená být zlý a co znamená být dobrý. Myslím, že pokud je někdo špatný člověk, nebude schopen zachytit, co je to být skutečně zlý. A co se týče kolegů spisovatelů, myslím, že autoři krimi a thrillerů jsou většinou super milí lidé.
Strážce streamu
