Dorazíte na představení rovnou z práce, úkoly jste stíhali na poslední chvíli. Jedli jste naposledy v poledne, a tak není důvod nezaplnit před hraním žaludek, aby nám v něm v tichu divadla přede všemi nahlas nekručelo.
„Talířek v bufetovém regálu. Na něm dva miniaturní chlebíčky. Cena čtyřicet korun. Za dvě téměř jednohubky? Ale proč ne?“ svěřuje se divák Ondřej se zážitkem z jednoho středně velkého divadla v hlavním městě. Slečna za pultem si řekla o osmdesát korun. „Těch čtyřicet korun je ale jen za jeden chlebíček,“ vysvětlila. Zdálky nebyly vysvětlivka „za kus“ na první pohled zaznamenatelná.
„Zase takový hlad jsem ale neměl,“ popisuje divák, proč nakonec občerstvení odmítl. Nechuť totiž nebyla daná cenou, ale miniaturizací nabízeného občerstvení za takovou cenu. „Chlebíček, na který bych potřeboval mikroskop, abych na něj viděl, by mi opravdu nechutnal,“ dodává sarkasticky.
Divadlo není supermarket
Ceny zákusků a pití v divadelních bufetech nemůžeme porovnávat s nabídkou cukráren, rychlých občerstvení, nebo dokonce bufetů v supermarketech či prodejnách lahůdek.
Divadelní bufety fungují jen zlomek dne, zboží tu proteče během večerních, případně odpoledních představení násobně méně. Personál je přesto nutné zaplatit, zvláště v případě, kdy je bufet provozován externími živnostníky. Takže je logické, že chlebíček tady nebude za dvacet nebo pětadvacet korun. Ale nemusí z toho být ani vysavač diváckých peněženek.
Pro srovnání, třeba v pražském Švandově divadle stojí chlebíček 45 korun, což za velkou a bohatě obloženou veku není nic nedostupného ani pro běžného návštěvníka tohoto divadla.
Divácké chutě nastudovali u nás i v Evropě
„Snažíme se s vedením divadla držet kvalitu občerstvení na nejvyšší úrovni a zároveň udržet ceny přijatelné pro všechny diváky,“ říká provozovatel občerstvení v Národním divadle v Praze.
Chlebíček z první scény národa českého rozhodně není zmenšeninou a vyjde v současnosti na padesát korun. I třetinka Plzně stojí šedesát korun, což odpovídá půllitru v restauracích v centru metropole. „Koncepce občerstvení je postavená na dlouhodobých zkušenostech z provozování divadelních barů v různých divadlech. Nedílnou součástí naší práce je i dlouhodobé studium tohoto segmentu gastronomického trhu u nás, ale hlavně ve velkých i malých divadlech po celé Evropě,“ vysvětluje přístup k divákům nejprestižnější české divadelní scény Tomáš Bergmann, jednatel společnosti Divadelní catering.
Chlebíčky bez fronty
„Cenovou politiku nabídky občerstvení a nápojů v bufetech v budovách Národního divadla Brno mají ve své gesci pronajímatelé bufetů, kteří vyhráli řádné výběrové řízení,“ říká k cenové kalkulaci chlebíčku mluvčí moravské národní scény Zuzana Žáková Klimplová.
Stejně jako v pražské zlaté kapličce si lze v Mahenově i v Janáčkově divadle zamluvit jídlo na přestávku předem. Vyberete si bar, kde se chcete v pauze občerstvit, zadáte požadavek a v přestávce si už jen vyzvednete chlebíčky, zákusky i pití na své jméno bez čekání.
Chlebíčky a vínoO své zážitky z divadelních bufetů se podělili i čtenáři deníku Metro. Dojmy jsou vyvážené.
|
