Pokud by někdo přišel do botanické zahrady v Troji třeba po pěti letech, uvidí obrovské změny. Můžete ty nejvýraznější shrnout?
Botanická zahrada prošla za tu dobu zásadním investičním rozvojem. V první fázi jsme se věnovali investicím z oblasti návštěvnické vybavenosti. Můžeme jmenovat stavbu restaurace a přilehlých teras v areálu Fata Morgana. Aktuálně je dostavěn multifunkční pavilon s výstavním sálem, kde naleznou zázemí i naši zaměstnanci. Pro návštěvníky je tam občerstvení a otevře se zde i stánek se suvenýry. Co se týče investic v oblasti úspor, to je hlavně výstavba vodovodu z Vltavy, který nám zajistí úsporu v provozním rozpočtu asi dva miliony korun ročně. Má to i další výhody, a to v oblasti kvality vody, protože zalévat řadovou vodou není moc dobré pro rostliny. Z hlediska infrastruktury bych jmenoval jako zásadní propojení areálů botanické zahrady čili části se skleníkem Fata Morgana a venkovními expozicemi. Už na podzim se mohou lidé těšit na dostavěný a zrekonstruovaný viniční domek na vinici svaté Kláry. Myslíme i na rozvoj expozic, třeba tu ohrožených druhů České republiky – Archa Bohemica nebo připravovanou expozici Japonských mlžných lesů.
Jaké jsou další plány?
To do velké míry záleží na rozhodnutí zřizovatele, jaké priority si zvolí. Plánujeme stavbu vzdělávacího centra Pueblo a přilehlého vodního světa. Vodní prvky v botanické zahradě z dlouhodobého hlediska chybějí. Návštěvníky vodní svět nadchne. Součástí bude soustava jezírek a tůní, ve kterých budeme prezentovat americkou květenu.
Jste na některou ze jmenovaných věcí hrdý, nebo o tom takto nepřemýšlíte?
Asi se to nedá takhle pojmenovat. Hrdý jsem na tým lidí, který tady pracuje a funguje. Díky nim se podařilo všechno dokončit.
Co se týče návštěvnosti, už se po covidu srovnává?
Myslím si, že vyšší zájem se projevil už v loňském roce. V době před covidem, v roce 2019, jsme měli návštěvnost 371 tisíc návštěvníků. Loni už přes 400 tisíc, což je pozitivní zpráva. Dobrá čísla máme i z letošního roku, protože první pololetí pokořilo to loňské, kdy přišlo o 12 tisíc návštěvníků více. Pokud se organizace rozvíjí, investuje se do ní a současně se využijí určité marketingové postupy, pak povědomí a touha návštěvníků vracet se stoupá.
Máte různé projekty pro děti, ale i pro seniory. Snažíte se cílit na všechny?
Pro nás je důležité, abychom záběr v oblasti vzdělávání diverzifikovali, abychom byli populárně-naučná organizace pro všechny věkové kategorie, ale i pro návštěvníky se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Máme akce a projekty pro žáky mateřských, základních i středních škol. Dále spolupracujeme se středními zahradnickými školami, poskytujeme jim praktické vyučování. U vysokých škol participujeme s Přírodovědeckou a Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a Českou zemědělskou univerzitou. Podporujeme studenty a také jim umožňujeme praxe. Co se týče dospělých, ti tvoří největší objem návštěvníků, je to 52 procent. Pro ně je možnost vzdělávání na výstavách, můžou využít také různých programů a prohlídek či řízené degustace vína. Myslíme i na seniory a mezigenerační vzdělávání. Vnoučata jdou s babičkou a dědečkem do zahrady a mají tady připravený program na míru. Pořádáme také pravidelné komentované prohlídky a přednášky.
Je v zahradě nějaké místo, kam nejraději chodíte?
Věřím, že to bude po otevření viniční domek na svaté Kláře. To nejenom z hlediska ochutnávky vína, ale ta stavba je v podstatě uměleckým dílem a současně má i zajímavou historickou a památkovou hodnotu, kterou jsme se snažili při rekonstrukci zachovat. Je tam i dokonalý výhled na Prahu.
Když sedíte dlouho v kanceláři, jdete se projít do zahrady mezi lidi?
Do zahrady chodím poměrně často, když tam mám třeba nějakou schůzku. Pravidelně máme také obchůzky, abychom věděli, co se kde děje. Chodím i na kontrolní dny na stavby.
Ještě než jste se stal v roce 2016 ředitelem, jste zde působil i v jiných funkcích. Je to výhoda, že chod celé organizace dobře znáte?
Byl to takový, jak se říká, baťovský postup. Už někdy před dvanácti lety jsem tady začínal jako průvodce v rámci brigády při studiu na vysoké škole. Mohl jsem si pak projít některými pozicemi a na základě toho zahradu znám velice dobře, podobně jako náplň činnosti jednotlivých zaměstnanců. Ale pracovat v botanické zahradě jsem chtěl vždycky.
Už jste zmínil zřizovatele botanické zahrady, kterým je hlavní město Praha. Můžete za ta léta zhodnotit spolupráci se zástupci magistrátu?
Z mého úhlu pohledu je ta spolupráce výborná a dovolím si tvrdit, že se postupně zlepšuje. Lidé z magistrátu asi také získávají důvěru ve mě, že zde vše funguje. Na spolupráci si určitě nemůžu stěžovat. Ani období, kdy dlouho nebyla jistá nová koalice, to na provoz zahrady nemělo zásadní dopady. Provozní rozpočet jsme znali, jen se trochu přibrzdil plán investic.
Dá se v našem podnebí v současnosti v důsledku klimatických změn pěstovat něco, co by ještě před deseti lety nešlo?
To je téma, se kterým se zahrada různě vypořádává a je na to i připravená strategie výsadeb. Je realita, že to, co jsme před deseti lety pěstovali ve sklenících, nyní můžeme pěstovat pod širým nebem. Týká se to třeba středomořských rostlin. Do budoucna nepočítáme s tím, že bychom měli rostliny až moc náročné na vodu, ale půjdeme cestou těch suchomilnějších.
PRAHA? AHA!
