Recenze: Allen nese prchavé životní okamžiky v kulisách Věčného města

Do Říma s láskou Hodnocení: 3/5 Režie: Woody Allen Hrají: J. Eisenberg, E. Pageová, W. Allen, P. Cruz, A. Baldwin, R. Benigni USA, Itálie, Španělsko, 2012, 102 min.

Do Říma s láskou opět spolehlivě naštve ty, kteří od Allena čekali něco nového. Ale potěší ty, kteří jsou zvědaví, jak režisér svá stará témata zasadil do jiného prostředí a nových souvislostí.
Film se skládá ze čtyř samostatných povídek, které jsou vyprávěny na přeskáčku a v nichž excelují skvělí herci od Penélope Cruz po Ellen Pageovou nebo Jesseho Eiesenberga a Aleka Baldwina.

V první si sám Woody Allen zahrál neurotického (jak jinak) otce, hudebního producenta v důchodu, který se do Říma vydává s manželkou z USA, aby se seznámili s přítelem jejich dcery. Ale objeví, že jeho otec má velké hudební nadání.  Ve druhém se mladý italský pár stěhuje za lepšími vyhlídkami do Říma, ale vše pokazí osudová shoda okolností. Třetí příběh pro změnu sleduje stárnoucího amerického architekta (Alec Baldwin), který si do Říma přijel zavzpomínat na milostný románek svého mládí. A poslední je bizarní satirickou fraškou o slávě, která spadne do klína úřednickému ťulpasovi (skvělý Roberto Benigni).

Lidé chtějí žít lepší životy, než jaké mají

Všechny příběhy spojuje rozpor mezi vzdušnými zámky, které si jejich protagonisté staví, a prozaickou či směšně přízemní realitou. Tento rozpor vyniká o to víc, že se odehrává v kulisách „Věčného města“, v němž malicherné problémy postav dostávají ty správné proporce. Allen se na pinožení svých postav dívá s poťouchlým úsměvem a hraje si s národními stereotypy jak u Italů, tak Američanů.

Název filmu Do Říma s láskou lze chápat buď jako prosté konstatování, kam směřují postavy s vidinou lepších příštích, nebo jako Allenovo milostné vyznání (anglický název lze přeložit i jako Římu s láskou) starému městu plnému lidských snů, tužeb a příběhů.