Film Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag byl ztřeštěnou groteskou a moralitou, jíž nechyběl nadhled, vtip a spád. Těžil hlavně z živelného herectví Bolka Polívky v roli Bohuša a z dnešního pohledu již hodně bizarní doby počátku 90. let. Pokračování s názvem Dědictví aneb Kurva se neříká slibovalo díky tandemu Polívka–Sedláček (Rodina je základ státu) navázat trochu jinak – tak, jak jsme u tohoto režiséra zvyklí. S nadhledem, který je schopen divácky přístupným, ale ne podbízivým způsobem zachytit podstatné rysy doby. Bohužel se to nestalo. Otázkou je proč?
Pokračování obsahuje jen minimum humoru
Z filmu Dědictví aneb Kurva se neříká
Z filmu Dědictví aneb Kurva se neříká
Dědictví aneb Kurva se neříkáHodnocení: 1/5
|
Problém je už ve scénáři, jehož autorem je Bolek Polívka (znatelně tak oproti jedničce chyběl někdo jako Věra Chytilová, jež se na scénáři spolupodílela). První byl deziluzivní groteskou, druhý je jen sentimentálním figurkařením (už jen hudba, která v jedničce vytvářela kontrapunkt, je tu nesnesitelně konejšivá). Pokračování mělo být také komedií, ale obsahuje jen minimum humoru, z něhož je navíc polovina založena na otřepaných fórech (á la viagra).
Také není vůbec jasné, co se film snaží sdělit (opravdu je to ono kýčovitě pojaté poselství ze samotného závěru?). Bohuš tedy zestárl, zemřela mu jeho Vlasta (D. Havlová), která se mu pak v jeho halucinacích snaží rozmluvit, aby se po několikaleté abstinenci už nikdy nevracel k alkoholu, začal si prapodivný románek s herečkou (J. Čvančarová) a uvažoval o koupi rozpadlého zámku. K tomu přičtěte ještě pěvecký sbor stařenek, které vedou dialogy jak z Troškových filmů. Toť zhruba vše. Některé postavy se objeví, jen aby bez varování zmizely (Irena), jiné zase fungují jako deus ex machina (právník M. Donutil).
Film lze brát i jako Polívkovo smutné bilancování
Kvůli nepřesvědčivým dialogům a zmatenému ději působí i herecké výkony rozpačitě, také motivace postav není zrovna přesvědčivá (Bohušův románek s herečkou). Na výsledku bohužel nic nemění ani to, že film lze brát i jako Polívkovo smutné bilancování (ve filmu se objeví jeho bývalá farma a na konci zazní jímavá Bolkova píseň). Navíc snímek nemá zrovna spád, v kině se líně vleče. A to jsme ani nezmínili poměrně násilný product placement.
