Rozbíhá se pozoruhodný energetický projekt. Díky splaškům teplo až pro třetinu Prahy

Budova má totiž dodávat metropoli teplo a chlad. Ty mají stačit zhruba dvě stě tisícům Pražanů, respektive stejnému počtu domácností. Jako bonus nebude budova potřebovat ani externě dodávanou elektřinu, uhlí či plyn, nevypustí také žádné emise.

Plyn je zbytečný, stačí splašky
Pozoruhodný energetický projekt je významný jak svou velikostí, tak vlivem na životní prostředí v hlavním městě. Při Ústřední čistírně odpadních vod ve zmiňovaném pražském Bubenči vznikne energocentrum, jež zanedlouho bude zásobovat teplem a chladem bezmála třetinu hlavního města. Jako „palivo“ na vstupu poslouží energocentru odpadní vody. Na výstupu z výrobny bude pouze teplo, chlad a vyčištěná voda, která se vypustí do Vltavy.

„Přitom ještě pomůže stabilizovat průtok v řece, což s povděkem přijmou například i sportovci – kajakáři, kteří mají nedaleko umělý plavební kanál. Až bude tento projekt fungovat, budou odstaveny teplárny Juliska a Veleslavín v současnosti topící zemním plynem,“ uvádějí pro deník Metro zástupci Pražské plynárenské a doplňují, že první jmenovaná teplárna skončí úplně, ve Veleslavíně pak zůstane malá záložní teplárenská kapacita pro případy extrémně chladného počasí. „Nebo během snížení výkonu energocentra při údržbě nebo poruše. Nedosti na tom, že kaly z vyčištěné vody se využijí k výrobě biometanu, který bude rozváděn stávající plynárenskou infrastrukturou,“ dodávají lidé z energetické dodavatelské firmy, kterou vlastní hlavní město.

Zní to skoro pohádkově: získávat teplo bez odpadu, bez čmoudu a vlastně jen jako vedlejší produkt z činnosti, jež zde už stejně probíhá dlouhá léta de facto bez užitku. Technologicky to ale podle odborníků možné je. Zbytkové teplo z odpadní vody se bude získávat a pro potřeby dálkového vytápění je budou „zahušťovat“ vysoce výkonná tepelná čerpadla.

„Není to kdovíjaká novinka. V zahraničí jsou už podobné systémy odzkoušeny a fungují dobře. Novinka to v daném rozsahu bude v České republice. Z pohádkového okouzlení nás vyvede skutečnost, že to bude drahé,“ uvádí pro deník Metro městská firma.

Splašková voda hřeje i v zimě Centrum v Papírenské ulici má fungovat jednoduše. Z přečištěné odpadní vody sebere teplo, které pak pošle zpět, aby vyhřívalo domácnosti. Splašková voda je zpravidla zahřátá od teplé užitkové vody a i po vyčištění má stále teplotu kolem patnácti až dvaceti stupňů Celsia, a to i za chladného počasí, 365 dní v roce. Energocentrum bude tedy využívat splaškovou vodu, která přiteče do vedlejší budovy Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově, tedy hned vedle historické budovy staré čistírny v Bubenči. Do Ústřední čistírny proudí splašky z celého hlavního města. Ročně do ní přitéká přibližně 105 milionů kubíků odpadních vod, tedy v průměru 290 tisíc každý den. Oblíbenou novinářskou zkratkou je přepočítávání množství tekutin na kryté bazény. Pokud bychom použili jako modelový případ ten podolský, který má kapacitu dva a půl tisíce kubíků, čistírnou tedy proteče 116 takových bazénů denně. Projekt se má realizovat ve dvou vlnách. Každá má Praze dodat přibližně 830 tisíc gigajoulů tepla za rok.

Miliardová investice
Projekt je rozplánován do dvou etap, z čehož první etapa vyjde zhruba na pět a půl miliardy korun. Dohromady s druhou se jedná celkem o sedm a půl miliardy investičních nákladů bez DPH a v dnešních penězích. Například s případnou budoucí inflací se nepočítá.

„Studie proveditelnosti k tomu říká, že s dotací z evropského fondu Modernizace soustav zásobování tepelnou energií má projekt ekonomický smysl, i když jeho návratnost se skoro kryje s dobou účetních odpisů hlavních investic, tedy zhruba třicet let. Životnost stavebních investic a infrastruktury ale bude delší,“ upřesňují lidé z plynáren.

Návratnost se ještě bude měnit v závislosti na cenách stavebních prací a materiálu, ale také na cenách energetických surovin, které projekt výhledově ušetří. Především tedy zemního plynu, ale i elektřiny, jež bude výkonná tepelná čerpadla pohánět a které nebude zapotřebí zrovna málo.

„Praha se tak po vzoru jiných evropských velkoměst, jako jsou Vídeň, Stockholm, Helsinky, Berlín, Kodaň, vydává cestou využití obnovitelných zdrojů, které má na svém území k dispozici. Připravují se ale i další projekty na využití tepla z vltavské vody. V současnosti je podobně, tedy tepelnými čerpadly z osmdesátých let, vytápěna například budova Národního divadla,“ uzavírá pro deník Metro vedoucí odboru teplárenství v Pražské plynárenské Petr Heincl. Úsporné systémy divadlu ročně uspoří stovky tisíc korun. Zásluhu mají fotovoltaické panely.

Kodaň a Vídeň jsou pro Prahu inspirací Kdyby šlo vše hladce, mohlo by se energocentrum začít stavět někdy mezi lety 2025 až 2028. Zdrojem tepla se přitom nemusí stát jen odpadní vody, ale také samotná Vltava. I v zimě má okolo pěti stupňů. To je vyšší teplota, než má Baltské moře, které jako zdroj pro tepelná čerpadla využívají ve Švédsku. Za hlavní město dálkového vytápění lze obrazně označit dánskou Kodaň. První soustava zásobování teplem na světě zde byla vybudována už na počátku dvacátého století a v současnosti patří k největším v Evropě. Sestává z několika velikých zdrojů tepla a velmi rozvinuté distribuční sítě mající jen na jeho území celkovou délku 1500 kilometrů. Uvádí se, že na místní soustavu je připojeno až 98 procent všech budov, jimž je ročně dodáno asi 4400 terawatthodin tepla, tedy téměř šestnáct milionů gigajoulů. Podle případové studie, kterou má deník Metro k dispozici, patří rakouské hlavní město Vídeň se svými 1,9 milionu obyvatel rovněž k evropským metropolím s nejvíce rozvinutým systémem dálkového vytápění. Souhrnná délka tepelných sítí dosahuje 1250 kilometrů a ročně je jimi dodáno/prodáno okolo 5,5 terawatthodin užitečné tepelné energie. Tedy přibližně 1,7krát více, než je tomu nyní v Praze. Dodávkami tepla ze soustavy zásobování teplem má být kryto přibližně čtyřicet procent celkové spotřeby tepla na území města. Připojeno má být zřejmě 420 tisíc domácností z celkových asi 950 tisíc.