Těšíte se na hraní v prostoru Nejvyššího purkrabství na Pražském hradě?
Nemohu říct, že se těším. Jsem spíš zvědavý. Já jsem tam nikdy nehrál. Hrát v otevřeném prostoru je jiné než vkamenném divadle. Není to tak sevřené, koncentrované. Ale to nemusí být vůbec na škodu. Ale říct, že se těším, to opravdu nemohu. Je to jako jít na rande s holkou, kterou jsem v životě neviděl.
Co pro vás jako herce znamená hrát roli ve hře Williama Shakespeara?
Po dlouhé době je to pro mě návrat k textu, který je daný. Člověk si nic neupravuje, nepřizpůsobuje. Je to návrat k řemeslu, k profesi. Není to "civilní" představení, musíte ctít text a musíte se spolehnout na to, že se tam vybudují situace, které se přesně odehrají. Protože jinak si nepomůžete ničím.
Jak se vám hraje v inscenaci, kde se střídají čeština se slovenštinou?
Mně se to moc líbí. A rozhodně mi to vůbec nevadí. Přišlo by mi naopak úplně zhůvěřilé, kdybychom v ní – my Češi – mluvili slovensky nebo Slováci česky. Vloni jsme Dva pány z Verony hráli na Slovensku a tam to nikdo neřešil. Oni češtinu pořád vnímají kontinuálně jako běžnou záležitost. V trafikách prodávají české noviny, v televizi běží filmy bez dabingu. Čeština je pro ně pořád běžná věc, na rozdíl od toho, jak je slovenština vnímána v Čechách. Doufám, že u nás představení bude fungovat úplně stejně.
Dvaja páni z Verony
Dvaja páni z Verony
Součástí inscenace je hudba živé kapely. Vnímáte to jako přínos?
Je to super. Za prvé se mi ta muzika moc líbí. Napsal ji pan režisér Mankovecký amoc se mu to povedlo. Ty holky výborně hrají, výborně vypadají. Je to kvalita, která představení obohacuje a posunuje výš. Živá muzika je vpředstavení vždycky bezvadná věc.
Hudba a zpěv hrají v inscenaci Petra Mankoveckého významnou roli. Jaký je váš vztah ke zpěvu? Zpíváte rád?
Zpívám rád, ale maximálně sám pro sebe. Já zpívat neumím a na veřejnosti se tomu vyhýbám. Když mi někdo řekne, že mám někde zpívat, tak z toho buď prchám, nebo se to snažím z té role nějak vyeliminovat. I v muzikálech jsem hrál role "nezpívající". Říkám si, proč bych měl obtěžovat lidi něčím, co neumím. Naštěstí je moje role ve Dvou pánech z Verony notám naprosto vzdálená.
Se Zuzanou Norisovou jste se herecky setkal už v roce 2003 ve Strážci duší. Jaké to je setkat se s ní jevišti?
Bylo to milé. My jsme se dlouho neviděli. Přijde mi, že jako ženská báječně dospěla. Setkání po těch letech bylo moc fajn. Zuzka je ohromně pozitivní člověk, má pořád dobrou náladu.
