Do TGM jste si hned v prvním díle pozvali netradičního hosta – Václava Klause. To není zrovna dvakrát veselá kopa, nebo ano?
Když jsme oznámili, že chceme pozvat Klause, tak na to všichni reagovali, že jsme blázni. Ale snad jsme ho lidem představili i v jiném světle, než ho znají. A vtipný člověk svým způsobem vlastně je. Samozřejmě, že to lidi rozdělovalo, někdo ho rád má, někdo ne, tak to prostě je.
Tuto neděli uvidí diváci Ivana Langera?
Ano, pokud totiž politik, tak vysloužilý. Ten totiž mluví daleko víc než ti současní. A nás hlavně zajímalo, jak to na tom ministerstvu vypadalo. Probrali jsme s ním i drogy, protože i on… měl návrh…
Já se lekl, že i on bral…
No, musím říct, ať se lidi dívají, dozvědí se dost zajímavé věci.
Nicméně nezvete si jen bývalé politiky, že ne?
Samozřejmě, například teď v neděli uvidí diváci člověka, který ujel na koloběžce Tour de France. Což si myslím, že je úplný psychopat. Tahle banda lidí musí zákonitě něco brát, protože tři a půl tisíce kilometrů na koloběžce, která ještě do kopce nejede…
Na rozdíl od předešlých pořadů jste nyní i koproducenty. Jak vám to klape?
My teď vlastně sedíme na dvou židlích. Nejprve jsme na té první a napadne nás, že bychom chtěli to a to. Pak si přesedneme na druhou židli a všechno zamítneme. Dřív jsme nadávali druhým, teď vlastně nadáváme sami sobě.
Odřeknou vám někteří hosté pozvání?
Jistě, někdo prostě nemá čas, někdo nás nemá rád, což naprosto chápu a jsem rád, že to řekne na rovinu, a někdo se bojí. A ty poslední se snažíme přesvědčit, že jim nechceme ubližovat a být vtipný není podmínkou.
Jak probíhá příprava scénáře, prozrazujete hostům otázky předem?
My máme člověka, který s nimi dělá rozhovory, najde si o nich něco zajímavého. Nechceme se zpěváka ptát, jak se mu zpívá nebo jestli má radost z cen. To všichni vědí. Ale zaujme nás, když si ujíždí třeba na kamenech nebo si doma zřídil buddhistický koutek. Hostům ale prozradíme jen témata, nikoliv otázky. Probíhá to asi takto: „Nejprve vás představíme, pak s vámi probereme psy, protože máte dva doma, pak že nejste nejlepší řidička, protože jste bourala.“ Na to ona: „Ale to jsem vám neříkala.“ Já na to: „Ale to se všeobecně ví…“ A podobně. Otázky a odpovědi dohodnuté nejsou v žádném případě, všechno vzniká až na pódiu.
Jaký byl váš nejbizarnější host? A nemusí to být jen z pořadu TGM, ale třeba i z talk show Mr. GS?
Rozhodně chlápek, který mě postřelil flintou. Toho bych chtěl zase vidět. Já držím balonek a on mě trefí do žeber. Sice to byla vzduchovka, ale když to člověk nečeká, tak to pořádně štípne. Jako omluvu mi nabídl dva volňásky do první řady na své představení s tomahavky. S díky jsem odmítl. A jindy jsme si pozvali sommeliérku, se kterou jsme se učili asi čtyřicet minut ochutnávat vína. Dovedete si představit, jak to asi dopadlo. Naštěstí jsme na to diváky upozornili předem.
Co vy na to, že Veronika Žilková je v Suchdole novou radní?
Když si vzpomenu, jak dělala s culíky počasí… To mi teď připomíná, že nedávno jsem trávil prázdniny v jedné vojenské zotavovně, kde jsem si chtěl prodloužit pobyt, protože se mi tam vážně líbilo. Na to mi však bylo odpovězeno, že je to vyloučené, protože má přijet „nejvyšší“ (ministr obrany Martin Stropnický - pozn. red.). Tak jsem šel zpátky do apartmánu a nechal tam lístek: „Milý pane ministře, sedm let jsem živil vaši ženu v Tele Tele, nevím, proč bych tady s vámi nemohl bydlet. Genzer.“
Máte nepříliš tradiční jméno, odkud pochází?
Tváří se sice jako německé, ale je polské. Horší je k tomu příjmení něco sehnat. Richard v pubertě znělo skvěle, to se holkám líbilo. Horší bude, až mi bude sedmdesát a lidi mě budou zdravit: „Jéé, ahoj, Ríííšo!“ Pro domov důchodců mi to nepřipadne zrovna důstojné.
