„Na situaci na vršovickém nádraží evidujeme jednotky stížností.“ S tímto sdělením týkajícím se neutěšeného stavu tohoto pražského nádraží přišel před pár dny mluvčí Správy železnic (SŽDC) Marek Illiaš.
Na zbrusu nové čtvrté nástupiště v této stanici se totiž cestující nemohou již více než měsíc dostat od nádražní budovy, ale musí nádraží obcházet někdy i desítky minut. SŽDC by tak podle zjištění deníku Metro měla evidovat negativních podnětů podstatně víc. Problém je však v tom, že spousta z nich končí tam, kde se situací nemají nic společného – u největšího tuzemského dopravce, Českých drah.
„Povědomí o rozdělení činnosti Českých drah jako dopravce a státní organizace Správy železnic jako provozovatele dráhy a vlastníka infrastruktury sice u veřejnosti postupně roste, železniční systém je však velmi úzce provázaný a v některých případech veřejnost i média činnosti obou společností zaměňují či nerozlišují. Dotazy, které obvykle směřují k nám, ale jsou v kompetenci Správy železnic, se týkají například řízení provozu, informování cestujících ve stanicích a právě nádražních budov, nástupišť a jejich údržby,“ vysvětluje pro deník Metro mluvčí Českých drah Vanda Rajnochová.
Veřejnost i média často mate také fakt, že České dráhy mají i přes obvyklé rozdělení kompetencí na starosti budovu Masarykova nádraží v Praze a brněnské hlavní nádraží.
V minulosti také podle Rajnochové na dráhy směřovaly upozornění na činnost zabezpečovacích zařízení na přejezdech, stav tratí či jejich hlučnost, kterou dopravce rovněž nemůže ovlivnit. K podobným omylům v současnosti dochází i v případech, kdy si u drah stěžují lidé na rozsah a počet objednaných vlaků či jízdní řády.
„Tyto dotazy souvisejí s činností objednavatelů, tedy ministerstva dopravy a jednotlivých krajů,“ uzavírá Rajnochová.
Strážce streamu
