Žižkov, počátek 19. století. Jindy tichou ulicí se line křik, sousedé se sbíhají k usedlosti na kraji cesty. Tehdy tu ještě nebyly všechny ulice dlážděné - připomínaly spíše rozbahněné koridory, kterými občas projel nějaký formanský vůz. Na kraji cesty si odpoledne hrály dvě dívky. A bohužel se jim jeden z těch vozů stal osudným. Zdrcení rodiče bez duše a s prázdnýma očima zírají na dvě bezvládná tělíčka, kterým vůz přejel nohy. Zranění byla tak vážná, že jim obě dívenky za několik desítek minut podlehly. A situace se stala natolik známou, že lidé nosí dívenkám na hrob květiny dodnes.
„Zde dvě sestry spolu spíme, Klenkovy jsme zrozeny, že nás anděl vzbudí, víme, neb jsme v Kristu zrozeny. Kterýkoli tady půjdeš, rozvaž svoje pohodlí, tě žádáme, když to přečteš, tak se za nás pomodli!“ píše se nápisové desce nedaleko tohoto náhrobku. „Je ve zdi hřbitova a je často v literatuře zmiňována jako nejstarší deska s českým textem na tomto hřbitově,“ říká deníku Metro Oldřiška Dvořáčková, mluvčí Správy pražských hřbitovů a koordinátorka projektu Adopce významných hrobů. I tento hrob je adoptovaný a pečuje o něj přímo třetí městská část. Ovšem zmíněná deska k náhrobku zobrazujícímu dvě dětská tělíčka zřejmě vůbec nepatří.
„Zde dvě sestry spolu spíme, Klenkovy jsme zrozeny, že nás anděl vzbudí, víme, neb jsme v Kristu zrozeny. Kterýkoli tady půjdeš, rozvaž svoje pohodlí, tě žádáme, když to přečteš, tak se za nás pomodli!“ píše se nápisové desce nedaleko tohoto náhrobku
Holčičky tu pohřbeny nejsou. Původně byl totiž emotivní náhrobek umístěn na zrušeném I. olšanském hřbitově v místech, kde se dnes nachází park okolo kostela sv. Rocha. „Jména děvčátek jsou patrně odvozena právě od nápisové desky, která se nachází na vnější zdi hřbitova, zhruba ve stejné vzdálenosti od vchodu, v jaké je dnes umístěn samotný náhrobek. Už počátkem 19. století se náhrobek a s ním spojený příběh o smutném osudu děvčátek stal natolik známým, že byl a dodnes je hojně navštěvován a vždy ozdoben záplavou květů. Zřejmě jen díky této legendě a oblibě mezi Pražany tak nedošlo ke zničení náhrobku při zrušení hřbitova a na rozdíl od velké řady náhrobků významných osobností, pohřbených na I. olšanském hřbitově, byl tento přenesen na své nynější místo,“ upřesňuje Oldřiška Dvořáčková.
Na nápisové desce je vedle prosby o modlitbu totiž ještě téměř nečitelným písmem vytesáno toto (převedeno do soudobé češtiny): „Zde v Pánu odpočívá panna Antonia Klenková, která se ve věku 28 let odebrala na věčnost 6. března 1805 a též zde v Pánu odpočívá paní Františka De Pauli Ziskowa z Nového Města Pražského, která ve stáří 26 let zesnula 8. ledna 1806.“ Což nahrává tomu, že zde opravdu leží sestry Klenkovy, ale nejedná se o zabitá a zmrzačená děvčátka, která byla pohřbena na zrušeném starém olšanském hřbitově a jejichž pravá jména se asi už nikdy nedozvíme.
A když už jsme na Olšanských hřbitovech… „Další pěkná legenda se vztahuje třeba k náhrobku rodiny Hrdličkovy. Podle ní sousoší na této hrobce u brány hřbitova zpodobňuje tragický matčin sen, ve kterém jí císař ve spánku oznamuje smrt syna – vojáka. Ve skutečnosti se jednalo o kadeta v uniformě žáka francouzského lycea, který nepadl ve službách císaře. Ovšem zahynul vlastní rukou z nešťastné lásky a oním mužem utěšujícím nešťastnou matku, je její manžel,“ uzavírá Dvořáčková.
