Jestli chcete využít náš tip na výlet v okolí Prahy, doporučujeme jako výchozí bod městys Štěchovice. Pokud dorazíme autem, zaparkujeme tu na placeném parkovišti za započatých 12 hodin doslova lidových 10 korun. Od něj vedou společně modrá a červená turistická značka. My jdeme po modré.
Po přibližně 1300 metrech se nám do cesty „postaví“ plot Štěchovické přehrady s elektrárnou. Její výstavba začala v roce 1941, do provozu byla uvedena ale až v roce 1945. Naše trasa uhýbá doprava na schodiště. Za ním se dostaneme na úzkou kamenitou lesní pěšinu, která kopíruje břeh Vltavy.
Přibližně na 2. kilometru na rozcestí Nad Přehradou odbočíme doleva na zelenou značku, která vede stále podél vody. Po pár stech metrech projdeme kolem idylické osady. Původně tu ještě v době kolem první světové války měli trampové tábořiště, zdejší osadu nazývali Na Yukonu. Teprve v roce 1967 ji pojmenovali Na Fáberce, po legendárním převozníkovi Fáberovi, který byl příznivcem trampů a čestným členem spolku Vltavan. Zničení Svatojánských proudů se už nedožil, zemřel v roce 1939.
Cesta se stále klikatí v mírných výškových rozdílech, klesá a stoupá tak, jak se vyhýbá terénním překážkám v podobě strží a skalních výstupů. Zanedlouho po pravé straně mineme pár chat, a pokud přijdeme ráno, ucítíme dokonce i vůni dřeva z právě rozpalovaných kamen.
Na 4. kilometru se dostaneme do místa, kde se Vltava v meandru zatáčí doprava. Na ostrohu je osada Ztracenka, dříve Osada Ztracená naděje. V lednovém vydání trampského časopisu Proudník z roku 1925 můžeme číst následující zprávu: „Návrh na přehradu v proudech otřesen a snad i ztroskotán. Dovídáme se z jistých kruhů, že Štěchovické přehradě doznívá umíráček. Ó, kéž by se tak stalo! Zas osada bude žít, jak žila, a my budeme se na ni hrdě dívat. Ačkoliv tato zpráva není úředně potvrzená, jistě každého z nás potěší.“
Osadu v roce 1929 a 1941 těžce poškodily jarní povodně. Ze všeho nejvíc jí ale uškodila stavba Štěchovické přehrady. Původně se totiž osada rozkládala ještě níže, ale po zaplavení údolí ji museli přesunout výše do svahu.
K osadě měly vztah i mnohé významné osobnosti tehdejší doby, dnešními slovy by to byly celebrity. Například herec Karel Effa, herec a komik Jaroslav Štercl, fotbalový reprezentant a držitel stříbra z mistrovství světa v roce 1934 Ladislav Ženíšek.
Od Ztracenky cesta k Třebenicím nemá už tak komplikované převýšení, často však vede nad příkrým srázem. Na některých místech jsou nataženy kousky řetězů nebo je tam zábradlí.
V další cestě se v pravotočivé zákrutě v Vltavy na protějším břehu objevuje známá lezecká skalní stěna Mařenka. Vpravo na vrcholu je vyhlídka Máj, která je považována za nejkrásnější výhled na tento úsek řeky.
Po necelých dvou kilometrech přijdeme k osadě Svatojánské proudy. Naproti nim se tyčí skalnaté vrcholy Malý a Velký Bednář, kde se nachází také jedna z vyhlídek na řeku. Vlastní Svatojanské proudy na vodě bývaly ještě před napuštěním přehrady. Jméno dostaly podle patrona plavců a vorařů – svatého Jana Nepomuckého. Repliku původní sochy nechal v roce 1908 vytvořit opat Strahovského kláštera Metoděj Zaoral.
Po necelých 500 metrech je u Vltavy přístaviště lodí Pražské paroplavební společnosti. Nás teď čeká 60metrový výškový rozdíl – po schodišti a silnici – abychom se dostali do Třebenic. Právě kousek vlevo stojí replika této sochy partona.
Po výstupu možná přijde vhod občerstvení v hospodě přímo u silnice. Je tu i zastávka autobusové linky 390, která spojuje Třebenice se stanicí Smíchovské nádražím.
Využijete-li naší nabídky, budeme po modré značce pokračovat přibližně 400 metrů na hráz Slapské přehrady. Když se tu nabažíme pohledu dolů na řeku nebo na hladinu spoutanou přehradou, můžeme jít asi 750 metrů po nepříliš záživné silnici do první ostré levotočivé zatáčky. Z ní po naší pravé ruce vede cesta, kterou ke 125. výročí nově vyznačil Klub českých turistů původní velkou červenou značkou. Tudy totiž vedla také první turistická trasa ze Štěchovic ke Svatojánským proudům – od 11. května 1889. My jdeme takzvaně proti srsti.
Po necelých 800 délkových metrech vystoupáme na rozcestí Kolna. Pohodlnou asfaltovou lesní cestou můžeme pokračovat po červené (novodobé) značce k rozcestí Pod Homolí. Pak ještě kousek do kopce a poté nás už čeká jen sestup, v závěru trochu prudší, zpět k parkovišti do Štěchovic.
Pro část cesty je možné využít i lodní dopravu Pražské paroplavební společnosti. Loď této společnosti pluje z Prahy přes Štěchovice do Třebenic a poté i zpět.
