Ačkoli dominantou tohoto italského ostrova jsou majáky stojící na pobřeží u přístavu – najdete je i na všemožných suvenýrech či hrníčcích, v nichž si v místních kavárnách můžete vychutnat skvělé kafe, – obří Costu Concordii stejně nezachránily.
Turisté lační po senzaci
Spolu s přáteli jsem byl mezi turisty, kteří vyrazili z pevninského přístavu Porto Santo Stefano trajektem na plavbu k ostrovu. Patřili jsme k těm, kteří lačnili po senzaci. Za hodinku jsme přistáli u břehů Giglia. Nebyly to však malebné domečky a pláže, co turisty uchvacovalo. Všechny zraky a foťáky mířily do jediného směru – k vraku obří lodě. Je až neuvěřitelné, že převrácené plavidlo se nachází jen pár metrů od pobřeží. Až z toho mrazilo.
Costu teď bedlivě hlídají policisté, aby se k lodi nikdo nedostal. Její bok překrývají kontejnery, do kterých jeřáby vykládají střeva lodi. Ale kdo by čekal, že právě Costa bude na ostrově turistickým artiklem a bude podobně jako majáky znázorňována na suvenýrech, mýlil by se. Italové totiž nejsou z vraku nadšení. Berou celou událost velmi osobně. Turisty tu sice rádi uvítají, ale o Costě se bavit nechtějí. Mají strach, že sem přestanou jezdit potápěči, kteří si ostrov oblíbili.
Raději jsme se vydali jinam
Na menší pláži není po nehodě ani památky.
Neobvyklé panorama
Nechtěli jsme obyvatele Giglia provokovat a stát v davu čumilů, vydali jsme se proto na jinou pláž. K ní došli křivolakými uličkami stejnojmenného města. Na pláži s průzračnou vodou jsme pak vlastně lehce zapomněli, jaká tragédie se tu loni v lednu odehrála.
Kolos ztroskoval v pátek třináctéhoByli jsme na místě tragédie, která zasáhla svět
|
