Umělé končetiny se tvoří i na 3D tiskárně. Mohou posloužit člověku i zvířeti

„Libor Šejna ze záchranné stanice v Makově požádal na sociálních sítích o pomoc s možností vyrobení protézky, tak jsme se mu ozvali a začala naše spolupráce. František měl obrovskou a skutečně obdivuhodnou trpělivost a jeho klidná a vstřícná povaha byla pro nás všechny ohromující. O to více bolí, že ten příběh neskončil dobře a že už Františka neuvidíme,“ říká ortotik a protetik Jan Červený.

Shrňte prosím pro naše čtenáře kauzu kolem Františka.
Až při návštěvě záchranné stanice v Makově pochopíte, kolik špatného může napáchat člověk svým nezodpovědným a krutým chováním. To je i případ Františka. Část levé nohy se bohužel nedala zachránit, a tak musela být amputována na veterinární klinice Mada v Kralupech nad Vltavou. Kolik bolesti a stresu si musel František vytrpět, si asi stěží dokážeme představit. Ti, kteří nástrahy kladou, ohrožují nejen zvířata, do pasti se mohlo chytit i malé dítě. Je těžko pochopitelné, že se něco takového stále děje.

V čem byla výroba umělé končetiny pro zmiňovaného opeřence výzvou?
Nerad bych, aby výroba pomůcky pro čápa Františka vypadala jako snaha o senzaci. Kdybychom si nebyli jistí, že mu to může pomoct, nikdo z nás by se o to nepokusil. Zkušenosti v oblasti protézování zvířat nejsou veliké, a tak jsme hledali, kde se dalo. Cenné rady nám poskytla třeba paní doktorka Vaidlová z veterinární kliniky Mada, která o Františka také pečovala.

Jak umělá noha pro ptáka vzniká? Četl jsem, že náhrady vznikají i na 3D tiskárnách.
Z některých videí a článků je patrné, že část náhrad pro takto postižená zvířata ve světě i u nás skutečně vyrábějí pomocí 3D tiskáren. Touto cestou jsme jít nechtěli, nemáme s ní dobrou zkušenost u našich pacientů. Záměrem bylo vyrobit pomůcku, která bude individuální a budeme mít možnost kombinovat více materiálů. Výzvou byla hmotnost pomůcky, životnost, uchycení a údržba. Dospělý čáp váží asi tři a půl kila.

Část, která byla amputována, měla tedy jen pár gramů?
Ano. Protézka musela být extrémně lehká, v tomto případě z kompozitu, odolná vůči vodě a vnitřní část musela být prodyšná a zároveň velmi měkká. Velkou neznámou bylo přivykání na protézku. Člověk vám poví, kde cítí bolest nebo co mu nevyhovuje. U Františka jsme museli spoléhat na jeho reakce a v tom nám pomáhala jeho výjimečná povaha.

Bylo to tedy poprvé, co jste vytvářeli protézu pro zvíře?
Bylo to poprvé, co jsme vyráběli pomůcku pro zvíře z ptačí říše. Běžné to určitě není. Občas nás lidé kontaktují s dotazem, zda zvládneme vyrobit protézu pro koně nebo psa. Technicky to určitě možné je a rádi takovou pomůcku vyrobíme, ale jsou s tím spojená určitá omezení A to jak pro zvíře samotné, tak i pro majitele. Je důležité zvážit, nakolik bude pomůcka pro zvíře přínosem, a jaká omezení naopak sníží kvalitu jeho života. Nejde jen o senzaci, že je někdo schopen nahradit zvířeti část končetiny. Jde o to, jaký povede další život a zda nebude trpět. Ta rozhodnutí, jestli nechat zvíře uspat, nebo se o to pokusit, jsou pro všechny nesmírně těžká. Důvody, které vedou k amputacím, jsou bohužel téměř vždy způsobené lidmi. Ať už jsou na vině dráty vysokého napětí, či pasti.

Vaší hlavní činností je nicméně výroba pomůcek pro lidi. Koukal jsem, že děláte vše od vložek přes ortézy končetin, ortéz až po zmiňovanou protetiku.
Jedná se o pomoc pacientům po amputacích dolních a horních končetin, s neurologickým nebo poúrazovým postižením, kdy je potřeba podpořit poškozenou funkci nebo nahradit část končetiny. Základním kritériem je přesná indikace, zda je pacient vhodný pro daný typ pomůcky, co má pomůcka splňovat, a nejdůležitější částí je součinnost pacienta.

Je vždy pomůcka na míru?
Je to tak. Proces výroby je technologicky i časově náročný. Záleží na rozsahu postižení. Základem je přesný otisk postižené části a následná modelace a konstrukce pomůcky s ohledem na biomechanické a fyziologické podmínky a anatomii.

Jaké se používají materiály?
Převládají kompozitové materiály, které přinášejí nízkou hmotnost a zároveň dokáží v určité míře nahradit dynamickou složku a stabilitu, kterou zajišťovala svalová vlákna. Často pracujeme i se silikonovými materiály nebo kombinací gelových materiálů, například polyuretanů nebo kopolymerů, které lidská pokožka dobře snáší a pacientům jejich vlastnosti přinášejí větší komfort.

Jsou nějaké trendy, díky kterým se obor vyvíjí?
Ortopedická protetika má dynamický trend a s příchodem inovovaných nebo zcela nových materiálů a technologií jsou v současnosti veliké možnosti i pro pacienty, kteří by před několika lety nemohli kvůli svému postižení znovu sportovat nebo „jen“ chodit. A to i v případech, kdy to na první pohled vypadá beznadějně. Celková robotizace je ale stále jen sen o budoucnosti, vyjma horních končetin, kde určitý progres je. Stále proto platí, že pohyb vždy vychází z pacienta a pomůcka samotná jej dokáže pouze usměrnit.

Jaké typy protéz jsou nejsložitější na výrobu?
Řekl bych že pro dětské pacienty. Obecně můžeme říci, že čím více funkcí nahrazujeme nebo čím větší část končetiny chybí, tím složitější je také výroba. Mezi nejsložitější pomůcky patří jednoznačně protézy po exartikulaci v kyčelním kloubu, kdy nahrazujeme celou dolní končetinu od oblasti pánve k chodidlu, nebo oblast ortotiky.

A co vrozené vady?
Ty mohou být podobně náročné, a to zejména u dětských pacientů. Zde je potřeba zohlednit také vývoj dítěte a jeho aktivity.