V hudebních kruzích se o vás mluví dlouho jako o hudebním multitalentu. Vlastní desku jste vydal ale až v listopadu. Proč?
Až do roku 2017 jsem aktivně působil se svou kapelou No Distance Paradise, což byl takový indie rock. Pak jsem si tak trošku splnil sen, který jsem měl, což bylo produkovat a psát pro ostatní interprety – Lenny, Mirai, Paulie Garand, Adam Mišík, Lucka Bílá. Dělal jsem to fakt rád, pořád to dělám rád, ale začalo mi i chybět vystupování na pódiu. Takže jsem se vrátil zpátky a přišel jsem se svou sólovou deskou, na kterou jsem opravdu pyšný.
Četla jsem starší rozhovor s vámi, kde jste říkal, že máte napsanou českou i anglickou desku a že si nejste jistý, kterou budete chtít vydat. Z jakého důvodu to vyhrála česká?
Když se mě tehdy v rozhovoru ptali, jestli chci zpívat česky, nebo anglicky, bydleli jsme v Londýně. Se ženou jsme tam žili čtyři roky – a paradoxně čím déle jsem tam byl, tím víc jsem věděl, že chci zpívat česky. Uvědomil jsem si, že čeština je dar, a právě proto, že jsem žil v anglicky mluvící zemi, věděl jsem, jak těžké pro mě bude ovládnout angličtinu tak, abych dokázal přesně říct a vyjádřit to, co chci. Angličtina je zpěvný jazyk, krásně se s ní pracuje a myslím si, že se i hezky poslouchá. Ale při práci na desce, která teď přede mnou leží na stole, pro mě byla obrovská výzva pracovat s českými texty. Proto jsem dilema, jakou řečí na ní zpívat, neměl. Věděl jsem, že chci, aby byla česky.
Kdo vám pomáhal?
V první řadě Ondřej Fiedler, který je producentem celé desky, ale i spoluautorem jak textů, tak hudby u několika písniček. Na desce nám ale pomáhali i ostatní muzikanti, třeba v Londýně David Žbirka nebo Patrick James Fitzroy. Ale můj největší dík si opravdu zaslouží Ondra, který má skutečně velkou zásluhu na tom, že se album dokončilo, protože to je náročný projekt, dovést nějaké album až k vydání.
Kdo s vámi ještě na desce spolupracoval?
Za dobu mého působení v Anglii se mi podařilo nasbírat spoustu cenných kontaktů a seznámit se s důležitými lidmi. I díky tomu jsme pak mohli natáčet ve Snap studiu, kde asi čtrnáct dní před námi natáčeli The Rolling Stones. Svou sólovou desku tam nahrál třeba i Liam Gallagher z Oasis a klavírní křídlo dříve patřilo siru Eltonu Johnovi. Nahrávat v takovém studiu je prostě sen každého muzikanta.
Mnoho českých umělců sahá po zahraničních producentech. U vás, který jste žil v Londýně, bych očekávala, že díky vašim kontaktům to uděláte stejně.
Čeští interpreti často chodí za zahraničními producenty a myslí si, že se stane zázrak. Ale cizinci obvykle nevědí, co se u nás vlastně poslouchá, a nemají tak cit pro místní hudbu a jazyk. Takže v tento moment byl pro žánr, co dělám, Ondra jednoznačně nejlepší volba. A protože je sám hudebník i textař, pomohl mi pohlídat celou desku ze všech úhlů.
Hudebníky, hlavně ty nové, mají lidé tendenci žánrově škatulkovat. To ale u vás nejde, na vaší desce je stylů hodně.
Neměli jsme ambici dělat pop, nebo rock, nebo nějakou alternativu, jenom jsme chtěli zaznamenat něco, co nás bavilo, a nahrát to na desku. Jinak jsme se nikým a ničím neřídili a věřím, že by to mohlo bavit i lidi, kteří ji budou poslouchat. Tohle album je totiž udělané bez jakéhokoli tlaku, srdcem.
Po vydání desky většinou následuje turné, bude?
Představení desky v podobě koncertů fanouškům určitě nastane. Rád bych jel turné v březnu. Na živé hraní se těším, protože všechny bicí na album nahrál Matyáš Vorda, který dřív hrál v Mandrage, ale teď se z něj stal nejlepší stage designér, který navrhuje pódia na koncerty pro všechny možné interprety napříč žánry. A na bicí hraje Matyáš fakt perfektně. Na kytaru se mnou hraje na koncertech Ondra Fiedler. Jsou to fakt skvělí muzikanti a hrát s nimi naživo bude zážitek. Myslím, že jak pro nás pódiu, tak pro ty, co na koncert přijdou.
A co bude pak, vrátíte se zpátky k psaní a produkování pro jiné, nebo budete tvořit víc pro sebe?
Svůj hudební projekt bych zastavit nechtěl. Já už naopak pracuji na dalších písničkách, s kamarády si posílám další nápady a co nejdřív bych zase šel rád do studia něco nového nahrávat. Inspirace není nekonečná a chtěl bych si ji teď šetřit spíš pro sebe než psát pro ostatní. Neříkám, že s tím skončím úplně, ale rozhodně vím, že už to nebudu moct dělat v takovém měřítku jako předtím. Tahle deska mě zaměstnala tak, že jsem někdy od dubna do listopadu nedělal nic jiného, všechny ostatní projekty jsem zastavil. Myslím si, že jsem se právě ve svém sólo projektu našel.
Jste vystudovaný lékař. Stíháte se své profesi ještě věnovat?
Ano, ale jak moc, to záleží na situaci. V době covidu jsem působil v Nemocnici Na Františku. Před pár týdny jsem se rozhodl, že se znovu nechám zapsat do atestačního kruhu Všeobecný praktický lékař. Byl bych rád, kdybych mohl být třeba dvakrát týdně v ordinaci, protože z toho nechci vypadnout. Kontakt s pacienty mě opravdu baví. Ať to zní jako sebevětší klišé, ale ono mít šanci pomáhat a být tam pro lidi je něco, o co bych nechtěl přijít.
