Portrét afghánské dívky Šarbat Gula, které je dnes asi třiačtyřicet let, uveřejnil v roce 1985 National Geographic pod názvem Afghánská dívka, protože její jméno tehdy nebylo známé. Obraz její tváře s červeným šátkem a pronikavýma modrozelenýma očima hledícími přímo do objektivu se stal symbolem afghánského konfliktu a situace uprchlíků po celém světě v 80. letech.
„Potkali jsme se poté znovu jednou, v roce 2002. Moje sestra, s níž spolupracuji, se s ní setkala ještě asi při dvou či třech dalších příležitostech. Víme o sobě. Žije víceméně obyčejným životem, dalo by se říci šťastným, pokud může být šťastným život uprchlíka,“ řekl McCurry.
Šarbat Gula byla veřejně identifikována v roce 2002. Podle veřejně dostupných informací se na konci 80. let vdala a v roce 1992 se vrátila zpátky do Afghánistánu a měla několik dětí.
McCurry zachycuje lidské strádání stejně jako radosti ze života. Ve svých dílech se soustřeďuje hlavně na důsledky války v lidských osudech. V Praze je podle svých slov nyní podruhé, naposledy tu byl v době sametové revoluce.
„Asi nejtěžší to bylo v Afghánistánu, bylo to opravdu fyzicky náročné, chodili jsme až 14 hodin denně. Byli jsme ve skupině afghánských lidí, já neuměl jejich řeč, oni moji, myslím, že to bylo trochu štěstí, že jsem to vůbec přežil,“ dodal.
Současnou uprchlickou situaci v Evropě McCurry zatím nefotil, brání mu v tom jeho závazky, které nemůže zrušit. „Je to jeden z nejtěžších příběhů, který se dnes děje, nejen v Evropě, ale celosvětově. Je také velmi obtížné zachytit fotoaparátem, co se děje,“ řekl s tím, že žádný ze snímků, který zatím viděl, nevystihuje závažnost situaci, kdy se zejména kvůli válečnému konfliktu v Sýrii daly do pohybu statisíce lidí.
Steve McCurry získal řadu ocenění, mezi jinými v roce 1984 Magazine Photographer of the Year. V tomtéž roce se stal také čtyřnásobným vítězem ve World Press Photo. V roce 1986 se stal členem Magnum Photos a časopisem Live Magazin byl zvolen vítězem v soutěži World Photo.
Strážce streamu
